26 C 431/2021-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 254 557,45 Kč spolu kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 750,70 Kč a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 218 904,22 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 9. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. AU [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 196 598 Kč, a to na zakoupení osobního automobilu u prodejce, který zastupoval žalobkyni při sjednávání úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku a poplatků formou 60 měsíčních splátek po 5 730 Kč vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje října 2020. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 19,16 % ročně. Žalovaný neuhradil splátku [číslo] splatnou dne 15. 10. 2020, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 16. 3. 2021, kdy celková dlužná částka k tomuto dni činila 222 320,22 Kč. Dlužná částka sestává z nezaplacených splátek splatných před zesplatněním smlouvy ve výši 34 380 Kč, z části jistiny zbývající po zesplatnění ve výši 184 101,22 Kč, poplatků za zaslané upomínky v celkové výši 450 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 2 601,42 Kč a v souvislosti se zrušením úvěrové smlouvy ve výši 32 401,81 Kč, poplatku za odeslání oznámení o zesplatnění ve výši 200 Kč, náhrady pojistného u vozidla ve výši 423 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 588 Kč. Částka 32 401,18 Kč představuje smluvní pokutu v souvislosti se zesplatněním úvěru, která byla vyčíslena ve výši 0,1 % denně z částky 184 101,22 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do dne podání žaloby. Dále žalobkyně doplnila žalobu, kdy tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to nahlížením do registrů a databází a vyhodnocením informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný neuhradil žalobkyni na předmětný úvěr ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: úvěrové smlouva č. AU [číslo] ze dne 15. 9. 2020, potvrzení o poskytnutí úvěru – výpisu z účtu ze dne 16. 9. 2020, mandátní smlouva ze dne 15. 11. 2004, oznámení o zamýšlené přeshraniční fúzi ze dne 21. 8. 2015, úvěrových podmínek ze dne 1. 7. 2020, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě ze dne 15. 9. 2020, zesplatnění pohledávky ze dne 17. 3. 2021 včetně dodejky s datem uložení 19. 3. 2021, odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu od vlastnického práva ke zboží ze dne 30. 3. 2021, přehled plateb pro smlouvu, předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2021 včetně poštovního podacího archu z téhož dne, tabulky umoření, faktury č. ZP221/006593 ze dne 22. 3. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 9. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrujícím, zastoupenou společností [právnická osoba] a žalovaným jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 196 598 Kč na zakoupení osobního automobilu zn. Škoda Superb, [registrační značka] (cena 208 998 Kč, přímá platba žalovaného 12 400 Kč). Ve smlouvě bylo sjednáno přistoupení žalovaného k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla za poplatek ve výši 613 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku formou 60 měsíčních splátek po 5 117 Kč (5 730 Kč s pojištěním), a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje říjnem 2020 a konče zářím 2025 Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 343 800 Kč [právnická osoba] smlouvu uzavřela na základě mandátní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne 15. 11. 2014 (původní mandatář [právnická osoba]) Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že pobírá mzdu od [právnická osoba] ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně jako kvalifikovaný dělník, celkové příjmy domácnosti činí 53 000 Kč, měsíční výdaje činí 7 500 Kč (bydlení 5 500Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč). Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 16. 9. 2020 byla poukázána částka 196 598 Kč na účet společnosti [právnická osoba] [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Z přehledu plateb pro smlouvu č. AU [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně neeviduje žádnou platby od žalovaného. Dopisem ze dne 17. 3. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy č. AU [číslo], kdy tato činí celkem 222 320,22 Kč, žalovaný byl vyzván k úhradě této částky ve lhůtě do 6. 4. 2021. Tento dopis byl odeslán jako doporučená zásilka na adresu žalovaného a k jeho uložení došlo dne 19. 3. 2019 O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 22. 7. 2021, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. 5. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné doklady o tom, že by úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, tvrzený rozsah jejího zkoumání je nedostatečný. Ohledně výše příjmu a výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila s jeho čestným prohlášením ve smlouvě a tyto údaje nijak neverifikovala. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 6. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť zčásti, posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany žalobkyně (resp. žalobkyně uhradila za žalovaného prodejci zboží) 196 598 Kč, avšak žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak činí 196 598 Kč, a tuto částku byl žalovaný zavázán žalobkyni uhradit, a to spolu s 8,25% úrokem z prodlení za požadované období v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 196 598 Kč, tj. 77 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 57 959,45 Kč, tj. 23 % předmětu řízení a má tedy nárok na náhradu 54 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 58 900 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 183 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 37 360 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, cestovného ve výši 1 202 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 500 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny, režijních paušálů, cestovného a náhrady za ztrátu času v celkové výši 8 455 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Odměna za jeden úkon činí dle § 7 advokátn