26 C 437/2021-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 21 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 983,95 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 408,75 Kč a s 23,72% úrokem z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále zaplacení částky 4 280 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 293,31 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,80 Kč a s 23,72% úrokem z částky 3 296 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 3 296 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 10. 6. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 11 100 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 5 100 Kč. Dne 14. 1. 2017 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 5 920 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 9 640 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny úvěrů úročeny úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 6. 2017 a [číslo] ze dne 14. 1. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 15. 2. 2021, výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 a karet zákazníka ze dne 19. 1. 2017 a ze dne 10. 6. 2017. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 6. 2017 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí v hotovosti částky 9 650 Kč s tím, že částka 5 350 Kč bude použita na refinancování půjčky [číslo]. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 11 100 Kč, tj. celkem 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že bydlí jako nájemník, je vdova, má základní vzdělání, je poživatelkou vdovského (7 461 Kč) a starobního důchodu (700 EUR, z Irska), na bydlení vynakládá 6 500 Kč, osobní výdaje činí 2 500 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 1. 2017 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 5 920 Kč, tj. celkem 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že bydlí jako nájemník, je vdova, má základní vzdělání, je poživatelkou vdovského (7 987 Kč) a starobního důchodu (10 000 Kč, z Irska), na bydlení vynakládá 6 000 Kč, osobní výdaje činí 2 500 Kč, splátky 1 080 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 1. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 15. 2. 2021 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 13. 5. 2021, která byla následující den odeslána jako doporučená zásilka. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná doložila úvěrující společnosti své příjmy a pravidelné výdaje, a to v rozsahu svého prohlášení učiněného v kartách zákazníka. Samotné prohlášení úvěrované nelze pokládat za dostatečný podklad pro řádné posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatných smluv převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč a 8 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částky 5 100 Kč a 9 640 Kč a u smlouvy [číslo] ji tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 9 900 Kč. U smlouvy [číslo] ji bezdůvodné obohacení nevzniklo, zaplatila totiž více, než při uzavření smlouvy obdržela. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovanou, byť byly označeny jako pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 9 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v procentní sazbě platné k prvnímu dni prokazatelného prodlení, avšak až ode dne 21. 5. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 14. 5. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 19. 5. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 21. 5. 2021 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 9 900 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.