26 C 56/2022-66 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 206 634,41 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 528,61 Kč za dobu od 9. 9. 2019 do 28. 4. 2020, s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 206 384,41 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 206 634,41 Kč od 29. 4.2 020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 9. 2019, poté co zkoumala úvěruschopnost žalované, uzavřela s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka Plus č. GNN197576331, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 213 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednaným 6,9 % úrokem ve formě 96 měsíčních anuitních splátek po 2 893,39 Kč. Žalovaná se však opakovaně dostávala do prodlení s plněním splátek, a proto žalobkyně po předchozí upomínce od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 28. 4. 2020, kdy k tomuto dni činil dluh celkem 210 163,02 Kč, a to na jistině 206 384,41 Kč, na smluvním úroku 3 528,61 Kč a na poplatcích 250 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedení důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka Plus č. GNN [bankovní účet] ze dne 9. 9. 2019, všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtu fyzických osob platných od 1. 6. 2017, podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů platných od 18. 9. 2019, sazebníku bankovních poplatků mBank platných od 25. 2. 2019 a od 15. 12. 2019, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, historie úvěru ze dne 19. 10. 2020, odstoupení od smlouvy ze dne 18. 3. 2020 včetně dodejky s datem odeslání 20. 3. 2020, výpisů z běžného účtu žalované za dobu od 1. 1. 2019 do 19. 10. 2020, předžalobní upomínky ze dne 4. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 11. 2020, výpisu z interního systému žalobkyně a žádost o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne 9. 9. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka Plus ze dne 9. 9. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 213 000 Kč, a to na běžný účet žalované č. [bankovní účet]. Ve smlouvě byla sjednána sazba úroků 6,9 % ročně, žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroků formou 96 měsíčních splátek po 2 893,39 Kč vždy k 17. dni v měsíci do 17. 9. 2027. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka Plus – předschválená nabídka ze dne 9. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy prohlásila, že je svobodná, ke svému vzdělání a statusu bydlení se nevyjádřila, dále uvedla, že nemá žádné vyživovací povinnosti, dosahuje čistého měsíčního příjmu 18 000 Kč. Z výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná ke dni žádosti o úvěr neměla žádné neuhrazené splátky po splatnosti, případné úvěry splácela řádně. Výše schváleného úvěru činila 600 000 Kč. Čerpání úvěru je patrné z běžného účtu žalované, kdy dne 9. 9. 2019 na tento účet byla připsána částka 213 000 Kč z titulu poskytnutí úvěru, přičemž obratem byla odepsaná částka 148 327,11 Kč jako předčasné splácení úvěru č. UG [bankovní účet]. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od ledna do srpna 2019 bylo zjištěno, že na účet byla každý měsíc připsána mzda žalované, jejíž průměrná výše za těchto osm měsíců činila 19 715 Kč. Dále byly z účtu prováděny platby kartou v obchodech, převody prostředků mezi účty, výběry hotovosti z bankomatu, patrné jsou rovněž platby za telekomunikační služby. Naopak z výpisů z účtu nejsou patrné jakékoliv platby za bydlení, služby spojené s bydlením či energie. Dále bylo z těchto výpisů zjištěno, že dne 25. 3. 2019 byl žalované poskytnut úvěr č. UG [bankovní účet] ve výši 250 000 Kč, který byl splácen v měsíčních splátkách po 4 014,65 Kč, a dále bylo hrazeno pojištění u tohoto úvěru ve výši 625 Kč měsíčně. Současně téhož dne 25. 3. 2019 došlo k předčasnému splacení úvěru č. UG [bankovní účet] v částce 197 118,15 Kč. Dne 17. 6. 2019 byl žalované poskytnut žalobkyní další úvěr, a to ve výši 149 000 Kč pod č. UG [bankovní účet] (který byl předčasně splacen úvěrem, který je předmětem tohoto řízení, a to dne 9. 9. 2019). Tento úvěr byl v plném rozsahu spotřebován formou menších plateb z účtu v průběhu června a července 2019. Z historie úvěru ze dne 19. 10. 2020 bylo zjištěno, že na předmětný úvěr žalovaná uhradila celkem 11 806,54 Kč. Dopisem ze dne 18. 3. 2020 odstoupila žalobkyně od předmětné úvěrové smlouvy, a to z důvodu prodlení žalované s hrazením splátek, kdy výše dluhu k uvedenému dni činila 6 065,10 Kč. Současně sdělila žalované, že pokud dlužnou částku neuhradí ve lhůtě do 7 dnů od vyhotovení výzvy, dojde následujícího dne po dni uplynutí této lhůty k zániku smlouvy. Dle dodejky došlo k odeslání tohoto dopisu 20. 3. 2020 na adresu žalované. Následně žalobkyně upomněla žalovanou o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 4. 11. 2020, která byla odeslána žalované dle poštovního podacího archu dne 5. 11. 2020. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 6. V daném případně soud shledal, že za dané situace další úvěr žalované rozhodně neměl být poskytnut. Předně soud konstatuje, že žalobkyně nedostatečně zkoumala výdaje na straně žalované, a to zejména pravidelné výdaje spojené s bydlením včetně služeb a energií. Z výpisu z běžného účtu žalované nelze v tomto směru získat žádné informace. Žalovaná se nijak k tomuto nevyjádřila ani ve svém prohlášení v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pravidelná mzda žalované byla sice doložena výpisy z běžného účtu a je však na místě otázka, zda pracovní poměr, ze kterého žalovaná mzdu získávala, byl uzavřen na dobu určitou či neurčitou. Tuto otázku je třeba zejména řešit v situacích, kdy úvěr je poskytován na poměrně dlouhou dobu, tj. jako v tomto případě, na dobu 8 let. O zdroji svého příjmu se žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru nijak nezmiňuje. Z výpisů z běžného účtu žalované za dobu 8 měsíců před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, je přitom možno učinit závěr, že zda žalované stěží stačila na hrazení jejich běžných výdajů. Žalobkyně před předmětnou úvěrovou smlouvou poskytla žalované několik spotřebitelských úvěrů, vždy ve výši přesahujících 100 000 Kč, přičemž tyto byly v některých případech zčásti použity na předčasné splácení předcházejících úvěrů. Ke dni 9. 9. 2019 tak žalovaná splácela úvěr poskytnutý dne 25. 3. 2019 ve výši 250 000 Kč a úvěr ve výši 149 000 Kč poskytnutý dne 17. 6. 2019 (tento byl předčasně splacen předmětným úvěrem ze dne 9. 9. 2019). Součet splátek obou úvěrů, které měla žalovaná splácet po 9. 9. 2019, dosahuje přibližně 40 % jejího průměrného čistého příjmu. Za této situace se jeví nezbytným, aby úvěrující společnost řádně zkoumala rovněž výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, zejména pak náklady na bydlení a energie, které obvykle dosahují nebagatelní výše. V daném případě v tomto směru žalobkyně žádná zjištění neučinila, resp. žádné závěry v řízení nebyly prokázány. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a