19 C 120/2023-74 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 4. 2023 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 47 131,89 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 47 131,89 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne 18. 9. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž poskytl postupitel žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby. Strany se dohodly, že žalovaný je povinen splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 500 Kč vždy v 20. Den každého kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci uzavření smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou smluvních závazků, a tak postupitel využil svého oprávnění a požádal o úhradu dlužné částky. Dlužná částka se stala splatnou ke dni 24. 11. 2021. Celkový dluh žalovaného činí dlužnou jistinu ve výši 47 131,89 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 47 131,89 Kč za období od 25. 11. 2021 do zaplacení. Dne 27. 7. 2022 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy byla mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2022; téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 2. Podáním ze dne 2. 6. 2023 žalobkyně doplnila žalobu s tím, že v průběhu čerpání a splácení kontokorentního úvěru v období od 13. 11. 2019 do 31. 7. 2022 činil celkový součet všech splátek částku ve výši 114 787,70 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že pracovník banky (postupitele) v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, a insolvenční rejstřík. Dále pak pracovník banky zkontroloval příjem na základě doložených výpisů z účtu žalovaného. Příjem byl doložen v měsíční částce ve výši 16 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 690 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Splátka nového úvěru činila 2 500 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 750 Kč. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku a splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení, zda je rámec splatný ve splátkách, či jednorázově. Po odečtení orientační splátky úvěru od příjmu žalovaného zbylo 11 250 Kč k pokrytí životních nákladů. Dle interních mechanismů postupitele (banky), tak bylo zjištěno, že žádná okolnost vztahující se k posouzení úvěruschopnosti nevylučuje možnost poskytnout daný úvěr. 3. K jednání soudu dne 8. 6. 2023 se účastníci nedostavili, žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Na základě provedených listinných důkazů předložených žalobkyní (včetně dokladů k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, které byly předloženy přílohou k následnému podání žalobkyně ze dne 2. 6. 2023) bylo zjištěno, že žalovaný byl klientem banky – [právnická osoba], byl majitelem a disponentem běžného účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky došlo dne 18. 9. 2019 k uzavření úvěrové smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru (ve znění dodatku ze dne 21. 12. 2020) do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Žalovaný se zavázal hradit úvěr společně s úrokem, přičemž sjednána byla základní zápůjční úroková sazba ve výši 16,90% ročně. Splatnost měsíční splátky úvěru ve výši 2 500 Kč byla sjednána vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný plnil toliko částečně, upomínkou ze dne 23. 10. 2021 byl upomínán o úhradu splátek po splatnosti, výzvou ze dne 24. 11. 2021 byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně zesplatněny k uvedenému datu s tím, že celkový dluh byl představován částkou 51 944 Kč; výzva (označená současně jako poslední výzva před podáním žaloby) byla ze dne 3. 1. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 27. 7. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 15. 8. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a předžalobní výzvou z téhož data byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky; téhož dne byly listovní zásilky podány k poštovní přepravě. 5. Soud s ohledem na shora uvedené závěry dokazování žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky – právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným. Smlouvou byl poskytnut spotřebitelský neúčelový úvěr, konkrétně byl poskytnut revolvingový úvěr do úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána výše měsíčních splátek, splatnost a sjednány byly úroky z poskytnuté částky. Na základě žalobkyní předložených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru vynaložila dostatečnou odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neuhradil žalobkyni dosud částku ve výši 47 131,89 Kč, kterážto byla zesplatněna k datu 24. 11. 2021. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, vznikla mu též povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data následujícího po zesplatnění, tj. od 25. 11. 2021. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v intencích ust. § 1879 o.z. Dlužnou částku i s příslušenstvím byl žalovaný zavázán zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují částku 2 357 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení, z toho na odměně advokáta 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž za podání ve věci samé ze dne 2. 6. 2023 odměna přiznána nebyla – tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mohla (a správně měla být) již obsahem žaloby samotné. Z odměny a náhrad, tedy z částky 1 800 Kč, bylo na dani přiznáno 378 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady řízení byly vyčísleny částkou ve výši 4 535 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.