22 C 106/2023-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 222 683,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) [právnická osoba], [IČO], postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou vzniklou ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], vedené na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] dle níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Tento se žalovaná zavázala splácet s úrokovou sazbou 14,99 % ročně v měsíčních splátkách po 3 439 Kč spolu s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení a žalobkyně využila svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásila ke dni [datum] za okamžitě splatný. Žalovaná celkem uhradila 4 064,09 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované dlužnou jistinu 219 006,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 8 142,21 Kč, poplatky 3 677 Kč, úrok z úvěru 14,99 % ročně z částky 219 006,11 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 222 683,11 Kč od [datum] do zaplacení. Ani po předžalobní výzvě žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy v rámci zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě těchto informací dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je schopnost žalované splácet úvěr dostatečná. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou elektronicky dne [datum] a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr 200 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 439 Kč vždy v 20. den měsíce, a to inkasem ze splátkového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr měl být úročen úrokovou sazbou 14,99 % ročně. 4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že klientka uvedla v žádosti příjem 15 192 Kč, což banka zkontrolovala v potvrzení o příjmu vystavené zaměstnavatelem, výdaje uvedla žalovaná 400 Kč, banka je stanovila dle interního ekonomického modelu na 7 008 Kč, dle lustrace měla klientka splátky 800 Kč. 5. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako úklidový pracovník od [datum] na dobu určitou do [datum] s příjmem 15 192 Kč měsíčně. 6. Z listiny označené jako Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem 200 000 Kč a uhradila 4 064,09 Kč. 7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru na účtu [číslo] byla společností [právnická osoba], postoupena na žalobkyni. 9. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], zaslala žalované přípis, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyni. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lísku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky [číslo] do [datum] Kč, výzva byla odeslána dne [datum]. 11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť pohledávka byla postoupena původní žalobkyni původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. 20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že předchůdkyn