22 C 110/2023-103 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 550 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru reg. [číslo], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni [datum]. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 55 966,55 Kč, poplatky 1 732 Kč, smluvní úrok 4 861,11 Kč a úrok z prodlení 2 978,98 Kč, celkem 65 538,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok 7,9 % ročně z částky 55 966,55 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 966,55 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bez nutnosti doložení příjmu, při zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z informací poskytnutých ze strany žalovaného, které ověřila z výpisů z běžného účtu, z obratu na účtu, v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v rejstřících NRKI a BRKI a celkově vyhodnotila finanční situaci žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 7,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 72 měsíčních anuitních splátek po 1 753 Kč (poslední splátka 1 673,57 Kč) vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum] a konče [datum]. Nad rámec této splátky měl žalovaný hradit měsíčně částku 116 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr a částku 69 Kč jako poplatek za vedení běžného účtu. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum], žalovaný jako své společenské postavení uvedl podnikatel. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne [datum] byla odepsána částka 100 000 Kč jako čerpání úvěru na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný dle žalobkyně uhradil 59 602 Kč. Z listiny označené jako CBCB Informace bylo zjištěno, že měl evidován jeden ukončený splátkový úvěr splácený v letech 2010 až 2017, kdy se jednalo celkem o 84 splátek a žalovaný několik měsíců byl v prodlení s úhradou jedné až dvou měsíčních splátek. Dále byly evidovány dva nesplátkové ukončené kontrakty, a to mimo jiné kontokorent čerpaný v letech 2008 až 2016, kdy u tohoto došlo k zesplatnění úvěru bankou. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od února 2018 do listopadu 2018 bylo zjištěno, že na účet docházely platby od několika subjektů, zejména [právnická osoba] a od [jméno] [příjmení]. Žalovaný z účtu prováděl výběry větších částek v hotovosti a dále platby kartou, zejména na čerpacích stanicích, v elektroprodejnách, hobby marketech, prodejnách stavebnin a hypermarketech. Není patrné, zda se jednalo o nákupy pro jeho osobní potřebu, anebo pro potřebu jeho podnikání. Z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum], která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni [datum]. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve lhůtě do [datum], která byla téhož dne odeslána žalovanému. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. 12. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 13. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že vycházela z obratu žalovaného na jeho běžném účtu, nicméně