22 C 255/2022-69 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 524 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným na dálku úvěrovou smlouvu dne [datum], na základě které mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč splatný do 24 měsíců od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč a úrokem 735 Kč měsíčně u druhé až osmé splátky, žalovaný uhradil pouze 2 Kč a dosud dluží částku 22 524 Kč tvořenou jistinou ve výši 14 998 Kč, poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroky ve výši 2 205 Kč, náklady na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele, přezkoumávají se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 4. Z listiny označené jako kamali - Úvěrová smlouva bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, která byla uzavřena dne [datum] na dálku zadáním SMS kódu [číslo]. Výše úvěru byla sjednána v částce 15 000 Kč s poplatkem 495 Kč splatnými ve 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měl žalovaný splatit částku 20 640 Kč. Žalovaný uvedl bankovní účet pro poskytnutí úvěru č. [bankovní účet]. Ze splátkového kalendáře, který byl součástí úvěrové smlouvy, bylo zjištěno, že první splátka byla 1 219 Kč, druhá až osmá 1 459 Kč a ostatní splátky 724 Kč. 5. Z kopie [číslo obč. průkazu] bylo zjištěno, že tento byl vystaven žalovanému. 6. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne [datum] odeslána částka 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 7. Z detailu běžného účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že je veden na jméno žalovaného, disponibilní zůstatek na účtu byl 13,53 Kč. 8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjmy činí 22 000 Kč, příjmy ostatních členů 60 000 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedl. Žalobkyně žalovaného prověřila v databázích ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS bez negativního výsledku. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 5 454 Kč, což bylo zjištěno i z úvěrové zprávy. 9. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem částku 2 Kč. 10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to do 30 dnů. 11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které mu žalobkyně na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] zaslala prostřednictvím [právnická osoba] částku 15 000 Kč. Výše úvěru byla sjednána v částce 15 000 Kč s poplatkem 495 Kč splatnými ve 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měl žalovaný splatit částku 20 640 Kč. První splátka byla 1 219 Kč, druhá až osmá 1 459 Kč a ostatní splátky 724 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 22 000 Kč, příjmy ostatních členů 60 000 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedl. Žalobkyně žalovaného prověřila v databázích ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS bez negativního výsledku a zjistila, že žalovaný má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 5 454 Kč. Žalobkyně však tvrzení žalovaného nijak neověřovala, nedoložila je žádnými důkazy. Ve vztahu k výdajům vycházela pouze ze statistických dat. Žalobkyně nevyžadovala od žalovaného informace o jeho výdajích, ani podklady k jejich ověření. Z těchto všech údajů právní žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek uhradil dle úvěrového účtu celkem částku 2 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla odeslána na adresu žalovaného dne [datum]. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a vý