22 C 303/2022-72 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 35 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu úvěru splatit i s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 237,20 Kč, celkem 76 237,20 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Dne [datum] byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen dodatek, kterým se účastníci dohodli, že jistina úvěru nově činí 34 653,51 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit spolu s kapitalizovaným úrokem 39 483,99 Kč ve 35 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a tím jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 34 635 Kč, úrok 6 820 Kč, náklady za upomínání 150 Kč, smluvní pokutu 16 347,72 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 651 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 34 635 Kč od [datum] do zaplacení. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované. 2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět a to co do smluvní pokuty 16 347,72 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 970 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 5. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 41 237,20 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč, vždy k 14. dni v měsíci. 6. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalovaná a předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] dohodli, že celková jistina úvěru bude 34 635,51 Kč, která bude spolu s úrokem 39 483,99 Kč splácena v 35 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč, vždy k 14. dni v měsíci. 7. Z výpisu z účtu [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala na účet žalované částku 35 000 Kč. 8. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy KIZAP [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. 9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy [číslo] to do [datum]. 10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum], na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla 35 000 Kč, které se zavázala splatit spolu s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Následně si sjednali, že výše jistiny činí 34 635,51 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Pohledávka byla od [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s výzvou k úhradě dlužné částky do [datum], dne [datum]. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky. 19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeh