26 C 240/2023-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 31 537 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 048,35 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 543,33 Kč a s 24,3% úrokem z částky 17 859,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 17 859,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a dále zaplacení částky 3 326 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 607,31 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 188,71 Kč a s 29% úrokem z částky 2 183,73Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 2 183,73 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 14. 5. 2020 uzavřela smlouvu [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 893 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 729 Kč. Žalovaný však uhradil toliko částku 6 356 Kč. Dne 1. 8. 2018 uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 104 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 536 Kč. Žalovaný však uhradil toliko částku 20 788 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úrokem ve výši 29 %, resp. 24,3 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 8. 2018, smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 5. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2023, výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023, tabulek umoření ze dne 19. 12. 2022, zákaznických karet ze dne 31. 7. 2018 a ze dne 14. 5. 2020, pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2017 a výplatních lístků žalovaného za květen 2018 a za březen a duben 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 5. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí částky 15 143 Kč v hotovosti, s tím že částka 4 857 Kč bude použita na refinancování jeho úvěru ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 16 333 Kč a poplatek za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, tj. celkem 37 893 Kč v 52 týdenních splátkách po 729 Kč (poslední splátka 714 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako dělník u [právnická osoba] na dobu neurčitou od listopadu 2017, jeho mzda činí 21 258 Kč, další příjmy domácnosti 10 000 Kč a měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá měsíční mzda u [právnická osoba] činila za březen 2020 22 265 Kč a za duben 2020 20 251 Kč. 7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 8. 2018 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 10 104 Kč, tj. celkem 24 104 Kč v 45 týdenních splátkách po 536 Kč (poslední splátka 520 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako dělník na plný pracovní úvazek u [právnická osoba], jeho mzda činí 18 865 Kč, další příjmy domácnosti 12 000 Kč a měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 1. 11. 2017 do 31. 10. 2018. Z výplatního lístku žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá měsíční mzda za květen 2018 činila 17 731 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 12. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 1. 6. 2023, která byla následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka žalovanému. 9. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce i smlouva o spotřebitelském úvěru, jako smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznické karty obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v těchto listinách nebyly dostatečně ověřeny, žalobkyně předložila pouze výplatní lístky žalovaného za dva měsíce, resp. za jeden měsíc. Z pracovní smlouvy je patrné, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou, která nepokrývala zcela období splácení zápůjčky dle smlouvy ze dne 1. 8. 2018. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny nijak. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). U smlouvy [číslo] bezdůvodné obohacení žalovanému nevzniklo, jelikož uhradil více, než kolik mu bylo poskytnuto. U smlouvy [číslo] žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 6 356 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 13 644 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohl