26 C 320/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 27 424 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 996,05 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 113,52 Kč a s 29% úrokem z částky 15 345,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení z částky 15 345,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 9 909 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 29 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 9 996,05 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 14. 12. 2022, v částce 2 113,52 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 8. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně podacího lístku ze dne 13. 1. 2023, výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2022 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2022, přehledu plateb ze dne 19. 12. 2022 a zákaznické karty ze dne 10. 8. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 8. 2019 mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 17 333 Kč, tj. celkem 37 333 Kč v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka 576 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je ženatý, má základní vzdělání, žije v nájmu, vyživuje dvě osoby je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník ve [právnická osoba] [právnická osoba] s čistou mzdou 11 511 Kč, další jeho příjem činí 5 867 Kč, další příjem domácnosti činí 13 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč, jako splátky hradí měsíčně 3 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 1. 6. 2023, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 2. 6. 2023. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 9 909 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 10 091 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 091 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované sazbě, která nepřevyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 9. 6. 2023 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 2. 6. 2023, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 7. 6. 2023, následující den nastala splatnost a nejpozději od 9. 6. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 10 091 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.