26 C 453/2022-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 908,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 313,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 463,35 Kč a s 30% úrokem z částky 8 142,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 8 142,26 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 10 477 Kč, a to v 52 tádenních splátkách po 394 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 3 600 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 30 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 30 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 313,76 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 28. 1. 2022, v částce 1 463,35 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 2. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2020, výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku ze dne 7. 6. 2022, přehledu plateb ze dne 31. 1. 2022, zákaznické karty ze dne 23. 2. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 2. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 10 477 Kč, tj. celkem 20 477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč (poslední splátka 383 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, žije v nájmu, vyživuje jednu osobu, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako horník ve společnosti [právnická osoba] s čistou mzdou 13 760 Kč, další příjem domácnosti činí 10 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 2 000 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu určitou od 20. 1. 2020 do 30. 6. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 6. 6. 2022, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 7. 6. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit úvěrujícímu pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, která nepokrývala větší část období, po které měl žalovaný spotřebitelský úvěr splácet. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 3 600 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 6 400 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované sazbě, která nepřevyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 14. 6. 2022 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 7. 6. 2022, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 10. 6. 2022, následující pracovní den nastala splatnost a nejpozději od 14. 6. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 6 400 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.