26 C 455/2022-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26 701 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 17 640 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 17. 8. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to za poplatek 3 640 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy jistinu a poplatek uhradit žalobkyni ve lhůtě do 1. 10. 2020, avšak uhradil pouze 439 Kč (započteno na smluvní pokutu). Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 640 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 561 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Potvrdil uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobkyní i poskytnutí částky 14 000 Kč. Popisoval svoji tehdejší osobní a majetkovou situaci, kdy mu zemřeli v krátké době po sobě rodiče i prarodiče, dědictví nepostačovalo na krytí nákladů na pohřby a proto oslovil žalobkyni s žádostí o půjčku. Žalovaný tvrdil, že uhradil žalobkyni na předmětnou půjčku 2 x 2 100 Kč a že je ochoten zbytek dluhu doplatit po jeho řádném vyčíslení a to i jednorázovou platbou. 3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně nedostavila, svoji neúčast omluvila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 8. 2020, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě ze dne 28. 7. 2022, upomínek ze dne 8. 10. 2020, 15. 10. 2020, 22. 10. 2020, 31. 10. 2020 a 15. 11. 2020, předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2022 včetně podacího archu z téhož dne a výpisu z účtu žalovaného ze dne 13. 11. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování a ze shodných tvrzení účastníků byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 8. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto vrátit a dále uhradit částku 3 640 Kč, to vše ve lhůtě do 16. 9. 2020 Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale on sám její uzavření potvrdil. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že tento obsahuje vzájemné platby mezi účastníky v období od 8. 8. 2020 do 25. 9. 2020. Žalobkyně poukázala žalovanému dvě platby s označením půjčka, a to dne 8. 8. 2020 ve výši 4 000 Kč a dne 18. 8. 2020 ve výši 14 000 Kč. Naopak žalovaný uhradil žalobkyni dne 11. 8. 2020 částku 4240 Kč a dále ve dnech 16. 9. 2020 a 25. 9. 2020 částku 2 x 2 100 Kč. Z upomínek neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož žalobkyně neprokázala jejich odeslání žalovanému a žalovaný nepotvrdil jejich doručení. Žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 27. 7. 2022, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o zápůjčce jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, ze kterých by byl patrný rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a výsledky tohoto zkoumání. Žalovaný u jednání tvrdil, že dokládal toliko výplatní pásky za dva měsíce, výpis z běžného účtu, na který mu byla poukazována mzda a fotokopii dvou osobních dokladů. Žalobkyně dle žalovaného vůbec neřešila, že v té době mu skončilo oddlužení v rámci insolvenčního řízení. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 14 000 Kč a uhradil dle doloženého výpisu z účtu toliko částku 4 200 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 9 800 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 9 800 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v požadované sazbě 8,25 % ročně, která nepřevyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení platnou k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až za dobu od 3. 8. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o úhradu dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne 27. 7. 2022 (byť se nejednalo o výzvu o vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku z titulu nesplacené zápůjčky), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. K doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 1. 8. 2022, následující den nastala splatnost a nejpozději od 3. 8. 2022 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 9 800 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 9 800 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jedná o nároky z neplatné smlouvy o zápůjčce. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.