26 C 497/2022-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 10. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 29 888 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 196,52 Kč za dobu od 12. 9. 2022 do 10. 10. 2022 a s 15% úrokem z prodlení z částky 29 888 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 1. 2022 uzavřela s žalovanou prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa] úvěrovou smlouvu, kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek 660 Kč na dobu 24 měsíců. Žalovaná však uhradila žalobkyni pouze 2 x 1 Kč (7. 2. 2022 a 4. 3. 2022). Úvěr byl ke dni 1. 7. 2022 zesplatněn. Celková dlužná částka ve výši 29 888 Kč sestává z jistiny ve výši 19 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 3 960 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 830 Kč a smluvní pokut ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: úvěrové smlouvy ze dne 4. 1. 2022, výpisu čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2022 včetně podacího archu ze dne 15. 8. 2022, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, opisu výpisu proplacení smlouvy, fotokopie občanského průkazu žalované, výpisu z účtu žalobkyně ze dne 4. 1. 2022, sazebníku poplatků platného od 4. 1. 2019, úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 11. 1. 2023, výpisů z účtu žalované [číslo] za dobu od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021, výzvy k zaplacení ze dne 16. 5. 2022 včetně podacího archu ze dne 18. 5. 2022, výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 1. 7. 2022 včetně podacího archu ze dne 4. 7. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 1. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 660 Kč. Žalovaná se zavázava úvěr splatit včetně sjednaného úroku ve výši 49,20 % ročně formou 24 měsíčních splátek, celkem měla zaplatit 27 520 Kč Smlouva nebyla žalovanou podepsána, ale jelikož žalovaná předložila žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a zaslala výpisy ze svého běžného účtu, má soud za to, že vstoupila do smluvního vztahu s žalobkyní, smlouvu uzavřela, a jelikož netvrdila, že by tuto uzavřela ve znění jiném, nežli vyplývá z listiny předložené žalobkyní, má soud za to, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena ve znění, jak vyplývá z předložené listiny. Čerpání úvěru má soud za prokázané z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 4. 1. 2022 a z listiny označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad, kdy k čerpání ve výši 20 000 Kč došlo dne 4. 1. 2022. Dopisem ze dne 16. 5. 2022, který byl dle podacího archu odeslán dne 18. 5. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 8 668 Kč do 30 dnů s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 1. 7. 2022, který byl dle podacího archu odeslán dne 4. 7. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou ke splacení celého zesplatněného úvěru ve výši 29 758 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Z listiny však není patrná výše příjmů či výdajů žalované ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 11. 1. 2023 je patrné, že žalobkyně činila dne 4. 1. 2022 dotazy ohledně žalované na rejstříky SOLUS, NRKI a na insolvenční rejstřík a dále, že žalobkyně vycházela z žalovanou deklarovaného příjmu, který u zaměstnavatele ověřen nebyl. Z výpisů z běžného účtu žalované za říjen 2022 bylo zjištěno, že na účet došla částka 21 628 Kč, přičemž není patrné, zda se jedná o mzdu, dále na účet došly částky spotřebitelských úvěrů od [právnická osoba] (20 000 Kč dne 15. 10. 2021), od [anonymizována tři slova] (20 000 Kč dne 19. 10. 2021) a od žalobkyně (20 000 Kč dne 6. 10. 2021), naopak žalovaná uhradila 15 495 Kč žalobkyni [webová adresa]) a 12 241 [právnická osoba] Dále žalovaná uhradila za nájem 2 800 Kč a za koupi postele 10 780 Kč. Jinak z účtu hradila menší částky jako platby kartou v obchodě. O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána v předžalobní výzvě dne 12. 8. 2022, která byla odeslaná jako doporučená zásilka na adresu žalované dne 15. 8. 2022. 6. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovanou, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaná zaslala žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a výpisy z běžného účtu. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, ze které není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalované, a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalované na registry dlužníků. Žalobkyně byla dále soudem vyzvána, aby u jednání předložila veškeré listiny, které má k dispozici, a na základě kterých byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se nedostavila k jednání, a proto nemohla být soudem ani poučena o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně. Výpis z účtu žalované za jeden měsíc není dostatečným podkladem pro řádné posouzení příjmové i výdajové stránky rozpočtu domácnosti žalované. Žalobkyně měla finanční situaci žalované věnovat zvýšenou pozornost minimálně s ohledem na skutečnost, že v průběhu října 2021 uzavřela žalovaná prokazatelně tři smlouvy o spotřebitelském úvěru na celkovou výši 60 000 Kč, a zjišťovat možné zvýšené zadlužení žalované a čerpání úvěrů na pokrytí běžných životních potřeb. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 7. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť zčásti, posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalované bylo vyplaceno ze strany žalobkyně 20 000 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 2 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně tak činí rozdíl mezi částkou 20 000 Kč a částkou 2 Kč, tj. 19 998 Kč a tuto částku byla žalovaná zavázána žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným 15% úrokem z prodlení za požadované období v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení