108 C 241/2024-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 19. 11. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 455 Kč. Zaplatil pouze částku 3 050 Kč. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatností smlouvy, žalobkyně jako datum splatnosti určuje na 13. 1. 2024 a datum prodlení ke dni 14. 1. 2024. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle čestného prohlášení žalovaného a dle jeho lokality a kontrolu předložených dokumentů dle karty klienta.2. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tento úvěr vrátit spolu s poplatky ve výši 12 270 Kč a to ve sjednaných týdenních splátkách. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru. Dne 18. 11. 2022 je datována evidenční karta klienta, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán , Anonymizováno, s čistou mzdou ve výši , částka, , s výdaji na nájemní bydlení ve výši , částka, a má životní minimum ve výši , částka, . Předložil pracovní smlouvu a výplatní pásku. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z evidenční karty klienta. Blíže neurčeného data byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému, v níž jej právní zástupce žalobkyně vyzývá k zaplacení dluhu plynoucího ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2022, který ke dni 11. 10. 2023 vyčísluje na částku 24 220 Kč a vyzývá k jeho zaplacení. Výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 11. 10. 2023. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předžalobní výzvy a části seznamu odeslaných zásilek.3. Mezi účastníky byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zákonem je žalobkyni uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta klienta, z níž je zřejmé, že žalobkyně měla podložené informace o příjmech žalovaného, avšak v otázce výdajové se spokojila s tvrzeními žalovaného a kalkulovala nepravděpodobně nízkou výší nákladů na nájemní bydlení a výši jakéhosi životního minima bez toho, aby získala reálnou představu, jaké jsou alespoň základní povinné výdaje žalovaného.4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni zaplatil již před podáním žaloby částku 3 050 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 11 950 Kč, neboť žalovaný částku 3 050 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 11 950 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 20. 10. 2023, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně více úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.