108 C 289/2024-78 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 234 727,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovaným byla dne 3. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr , Anonymizováno, splácet sjednaným způsobem, avšak sjednané splátky neplnil řádně a včas. Na úhradu svých závazků plynoucích z uzavřené smlouvy o úvěru zaplatil , Anonymizováno, pouze 35 359,25 Kč a nadále dluží z titulu této smlouvy o úvěru částku 17 940,83 Kč, tak, jak byl tento dluh vyčíslen k 21. 3. 2024. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, . a žalovaným dne 2. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši 274 000 Kč převodem na běžný účet žalovaného. Také v tomto případě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet sjednaným způsobem, avšak své závazky plynoucí ze smlouvy řádně neplnil a na úhradu svých závazků zaplatil pouze 92 121,04 Kč. Nadále proto dlužil , Anonymizováno, částku 222 086,40 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2004 postoupil původní věřitel pohledávku žalobkyni, která se tak stala novým věřitelem žalovaného. Žalobkyně se z tohoto důvodu domáhá proti žalovanému zaplacení částky 16 219,07 Kč s příslušenstvím představující dosavadní dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2020, a dále zaplacení částky 218 508,90 Kč spolu s příslušenstvím představující přetrvávající závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2021. Před uzavřením obou smluv o úvěru , Anonymizováno, vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem , Anonymizováno, získala částku disponibilních zdrojů žalovaného a z interních zdrojů zjistila, že v době uzavření v pořadí prvé smlouvy o úvěru měl žalovaný závazky s celkovou výši měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů , Anonymizováno, zjistila, že v době podání v pořadí prvé žádosti měl závazky s celkovou výši měsíčních splátek , částka, . Do výdajů žalovaného byly započteny dále výdaje doložené v žádosti o úvěr a částka životního minima žalovaného a normativní náklady na bydlení. V případě v pořadí druhého úvěru , Anonymizováno, zjistila, že v době žádosti o poskytnutí tohoto úvěru měl žalovaný interní měsíční splátky ve výši , částka, a dále z externích zdrojů zjistila závazky s celkovou výši měsíčních splátek, Anonymizováno, , částka, . Také v tomto případě žalobkyně , Anonymizováno, započetla výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr a dále částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení.2. Dne 3. 3. 2020 žalovaný požádal , Anonymizováno, o úvěr ve výši 30 000 Kč. Do žádosti uvedl, že je , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, a dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Uvedl, že , Anonymizováno, Téhož dne 3. 3. 2000 pak byla mezi , Anonymizováno, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet formou měsíčních splátek. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2020 odstavec.3. Dne 2. 2. 2021 žalovaný dále požádal , Anonymizováno, o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedl, že je , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, a je , Anonymizováno, s průměrným měsíčním příjmem ve výši , částka, . Dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je , částka, a tato domácnost má , Anonymizováno, . Uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky. Téhož dne, 2. 2. 2021, byla mezi , Anonymizováno, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřená smlouva o poskytnutí úvěru ve výši 274 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2021.4. Dne 19. 3. 2024 byla mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi nimiž jsou také pohledávky z obou smluv o úvěru, které jsou předmětem tohoto řízení. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů a oznámení o postoupení. Dne. 20. 9. 2023 vyhotovila , Anonymizováno, přípis adresovaný žalovanému, v němž mu oznámila, že prohlašuje za splatný zůstatek úvěru plynoucí ze smlouvy o úvěru, který byl poskytnut v původní výši 274 000 Kč. K 18. 9. 2023 se tento úvěr stal splatným a banka vyzývá žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 222 086,40 Kč, nejpozději do 4. 10. 2023. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 21. 9. 2023. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z oznámení o prohlášení úvěru za splatný a části seznamu odeslaných zásilek.5. Kromě výše uvedených důkazů provedl dále soud důkaz oznámením o prohlášení splatnosti z 20. 10. 2023, předžalobní výzvou, podacími lístky, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti, tabulkami a platební historií, z nichž s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná relevantní skutková zjištění.6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému nejdříve částku 30 000 Kč a dále pak částku 274 000 Kč a žalovaný se v souladu se smlouvami zavázal obě tyto částky vrátit formou sjednaných splátek. Obě výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jednal jako dodavatel. Při uzavření smluv, tak byl úvěrující povinen postupovat také v intencích zákona § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smluv (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru), to je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru, schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně v řízení poskytla k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce zkoumal před uzavřením obou smluv úvěruschopnost žalovaného, vyhotovení žádosti o úvěr, v níž jsou pouze údaje uváděné žalovaným, dále sdělila, že při hodnocení úvěru schopnosti žalovaného , Anonymizováno, primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným s tím, že si z interních a externích zdrojů ověřila výši jeho stávajícího splátkového zajištění v době uzavření obou smluv o úvěru. Tento způsob zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením obou smluv o úvěru nelze považovat za vynaložení odborné péče tak, jak tuto odbornou péči předpokládá příslušné ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrující si žádným způsobem neověřil zejména výši výdajů žalovaného na jeho základní životní potřeby, nezískal žádnou reálnou představu o jeho faktických povinných výdajích. Důvodem k zvýšení pozornosti úvěrujícího a také větší péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měla být skutečnost, že žalovaný v obou žádostech o uzavření úvěrových smluv uvedl, že není nijak splátkově zatížen, přestože, jak sama žalobkyně tvrdí, její právní předchůdce před poskytnutím úvěru zjistil splátkové zatížení žalovaného, a to jak z interních, tak externích zdrojů. Z provedeného dokazování je tak patrno, že péče, která byla vynaložena původním věřitelem při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nemůže být požadována za péči odbornou ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla soudem podle ustanovení § 118 a odstavec 3 o. s. ř. Poučena o tom, že soud nemá za prokázáno, že její právní předchůdce před uzavřením smluv o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Přes toto poučení, které se žalobkyni dostalo, nenavrhla žádné další důkazy, kterými by bylo možné takovou skutečnost prokázat, přičemž se jedná o skutečnost rozhodnou pro posouzení nároku žalobkyně. S ohledem na výše uvedené, plnil-li původní věřitel z neplatných smluv o úvěru žalované