108 C 306/2024-58 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení celkem částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně dne , datum, poskytla žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit za podmínek stanovených smlouvou o úvěru. Schopnost žalované úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě údajů získaných od žalované a uvedených v kartě hodnocení klienta, které považoval za důvěryhodné. Žalovaná nezaplatila žalobkyni na úhradu svých smluvních povinností ničeho. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně k datu , datum, svým jednostranným úkonem zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaná svůj dluh nezaplatila a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Dne , datum, byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako úvěrovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejím ž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit formou 48 měsíčních splátek po , částka, a zaplatit tak žalobkyni celkem , částka, . Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru. Z listiny označené jako hodnocení klienta má soud za prokázáno, že žalobkyně měla informace o adrese bydliště žalované, o jejím zaměstnavateli a vycházela z údaje o výši pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného , částka, , výše výdajů klienta v podobě , Anonymizováno, , výdaji na , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, a ostatními výdaji ve výši , částka, . Výdaje nijak nedoložila. Žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalované za měsíce , Anonymizováno, , z nichž vyplývá výše výdělku , částka, , jak má soud z výplatních pásků za prokázáno. Zaměstnavatel žalované potvrdil dne , datum, výši jejího příjmu za posledních 12 měsíců částkou , částka, . Lustrací žalované v systému NRKI žalobkyně zjistil příznak 252 odpovídající kategorii klientů s vyšším rizikem, kterým je úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, nebo zamítán. V systému SOLUS nebyly u žalované ke dni , datum, zjištěny žádné dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z výpisu z obou systémů. Dne , datum, žalobkyně poukázala na bankovní účet žalované částku , částka, , jak má soud za prokázáno z částečného výpisu z účtu žalobkyně a smlouvy o bankovních službách uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovanou. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a poštovního podacího archu z téhož data má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení jež bylo žalované odesláno dne , datum, , vyzvala ji celkem k zaplacení částky , částka, .3. Kromě výše uvedených listin soud dále provedl důkaz oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem, smluvními ujednáními, tabulkou, fakturami žalobkyně, fotografií občanského průkazu žalované, a předsmluvním formulářem, z nichž s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná relevantní skutková zjištění.4. Mez žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. O příjmech žalované měla žalobkyně informace z listin předložených žalovanou, avšak v otázce výdajové se spokojila pouze s výší životního minima a naprosto nepravděpodobně nízkými tzv. ostatními náklady (včetně nákladů na bydlení) ve výši , částka, . Žalobkyně tak neměla žádnou reálnou představu o alespoň základních životních výdajích žalované. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Přes poučení, které se žalobkyni dostalo ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, žalobkyně žádné další důkazy k prokázání této skutečnosti nenavrhla. Žalobkyně tak neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku , částka, , pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaná povinna vrátit. S ohledem na to bylo žalobě vyhověno co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1968 a 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná je od , datum, v důsledku výzvy žalobkyně v prodlení se zaplacením této částky. ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť další nároky představují nároky z neplatné smlouvy.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná co do 65 %, 30 % účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu soud kapitalizoval nároky žalobkyně uplatněné do dne rozhodnutí soudu a porovnal je s částkou která byla žalobkyni přiznána, včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak domáhala celkem zaplacení celkem částky , částka, (součet žalované jistiny, smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyni bylo vyhověno co do částky , částka, (součet přiznané jistiny a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ). Úspěch žalobkyně proto představuje 65 % nároku a neúspěch žalobkyně 35 % žalobního nároku. Žalobkyně účelně vynaložila náklady řízení na zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , čtyři úkony právní služby po , částka, , čtyři režijní paušály po , částka, , náhradu za ztrátu času cestou k procesnímu soudu na trase , adresa, a zpět v rozsahu 16 započatých půlhodin po , částka, , jízdné osobním automobilem k procesnímu soudu na téže trase ve výši , částka, a 21 % DPH ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Z této částky má žalobkyně právo na zaplacení 30 %, tj. , částka, . Žalobkyni nebyl přiznán úkon právní služby a režijní paušál za písemné podání ze dne , datum, , neboť toto podání obsahovalo pouze tvrzení a důkazní návrhy, které měly být součástí perfektní žaloby, což musí být žalobkyni, která v tomto typu sporů vystupuje dlouhodobě a opakovaně naprosto zřejmé.