111 C 49/2024-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 140 903 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu z úvěrové smlouvy uzavřené dne 31. 3. 2022, na základě které žalobkyně vyplatila úvěr ve výši 134 999 Kč a dosud splatil jen 11 751 Kč, pro prodlení žalovaného byl celý úvěr zesplatněn ke dni 16. 11. 2022, dluh tvoří jistina 129 179 Kč a kapitalizované smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení.2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 19. 3. 2024 vzala žalobu částečně zpět v rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 655 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 088,12 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 137 987,44 Kč ode dne 30. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 226,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 655 Kč ode dne 30. 10. 2023 do zaplacení. Učinil tak s ohledem na , podezřelý výraz, a , Anonymizováno, žalovaného. Žalovaný nárok požadoval nadále z titulu bezdůvodného obohacení. V souladu s dispozitivním jednáním žalobkyně soud řízení dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí se souhlasem žalovaného zastavil.3. , Anonymizováno, , Anonymizováno, požadoval zamítnout žalobu v celém rozsahu, resp. přiznat žalovanému k úhradě jen dosud nesplacenou jistinu. Učinil nesporné tvrzení žalobkyně, že úvěrovou smlouvu dne 31. 3. 2022 s žalobkyní uzavřel a na základě této načerpal do své dispozice částku 134 999 Kč a dosud splatil jen 11 751 Kč. Žalovaný se s , podezřelý výraz, léčil již od , Anonymizováno, , v době uzavření smlouvy byl , podezřelý výraz, , selhával ve finančním hospodaření, nehradil řádně ani nájem, nebyl schopen nakládat s finančními či jinými majetkovými hodnotami, spravovat své jmění, aniž by mu hrozila vážná újma.4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 2022, jejíž uzavření bylo mezi účastníky nesporné, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout účelový úvěr ve výši 134 999 Kč na , Anonymizováno, , úvěr byl vyplacen přímo , Anonymizováno, , splatnost úvěru byla stanovena vždy k 28. dni v měsíci na smluvně dohodnutý bankovní účet žalobkyně ve výši 2 937 Kč, celkem měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 246 708 Kč v 84měsíčních splátkách, kdy úroková sazba byla dohodnuta ve výši 21,10 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru byl žalovaný zavázán hradit žalobkyni náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % z nesplatné jistiny a zákonný úrok z prodlení. V úvěrové smlouvě nebyly uvedeny poměry žalovaného. Z výpisu bankovní transakce bylo zjištěno, že k výplatě částky úvěru došlo dne 31. 3. 2022 převodem na účet prodejce , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Z výpisu čerpání a úhrad bylo zjištěno, že ke dni 16. 11. 2022 činila nesplacená jistina částku 129 179,44 Kč. Ze saldokonta úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný zaplatil čtyři splátky po 2 937 Kč v době od dubna do července 2022. Z výzvy ke splacení celého úvěru z dne 16. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 140 903 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu jeho prodlení s plněním smluvních závazků. Z výpisu poštovního archu bylo zjištěno, že zesplatňující výzva byla na kontaktní smluvní adresu žalovaného odeslána dne 16. 11. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 162 261,82 Kč s tím, že dluh měl být uhrazen do 24. 5. 2023 na uvedený účet žalobkyně. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 17. 5. 2023, jak bylo zjištěno z výpisu poštovního archu. Dne , datum, nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , jímž byl žalovaný , částka, Žalobkyně učinila nesporné, že žalovaný , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, již v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, což projevila částečným zpětvzetím žaloby právě z důvodu , podezřelý výraz, , Anonymizováno, žalovaného a změnou tvrzení, že k výplatě žalované částky došlo bezdůvodně.5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy byla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle u § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel (žalobkyně) před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tedy neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 134 999 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby žalobkyni zaplatil částku 11 751 Kč, tak žalobkyni nadále dluží částku 123 248 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že první kvalifikovanou výzvou k plnění byla zesplatňující výzva žalobkyně odeslaná žalovanému 16. 11. 2022 s lhůtou splatnosti do 14 dnů od sepsání výzvy. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 21. 11. 2022, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni do 14 od vyhotovení výzvy, tj. ke dni 30. 11. 2022, jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 12. 2022 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku pr