130 C 136/2024-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 608 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 6. 2021 prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč tak, že zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 15. 6. 2021 částku 16 500 Kč a dne 18. 6. 2021 částku 8 500 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného zápůjčku vrátit. Zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 7 858 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 15. 7. 2021. Žalovaný uhradil pouze částku 5 750 Kč, která byla započtena na náklady spojené s uplatněním pohledávky a na smluvní pokutu. Žalobkyně dále požadovala zaplacení dlužných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 27. 8. 2024 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 6. 2021 s dodatkem ze dne 18. 6. 2021, obchodních podmínek, výpisu z účtu a sdělení banky soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce ve výši 16 500 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, téhož dne. Dne 18. 6. 2021 pak žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě, v němž byla zápůjčka navýšena o 8 500 Kč, které byly žalovanému téhož dne vyplaceny na jeho účet, a poplatek navýšen na 7 858 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku s poplatkem za její poskytnutí ve výši 7 858 Kč nejpozději do 15. 7. 2021. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.4. Z upomínek ze dne 29. 7. 2021, 5. 8. 2021, 12. 8. 2021, 21. 8. 2021 a 5. 9. 2021 soud zjistil, že obsahují výzvu, aby žalovaný uhradil dlužnou částku ze smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2021.5. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byla vyhotovena dne 24. 11. 2023 a obsahovala výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy uzavřené dne 15. 6. 2021 do tří dnů.6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 6. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, ve znění dodatku ze dne 18. 6. 2021 podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 858 Kč do 15. 7. 2021. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze 5 750 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ale nenabídla soudu v tomto směru žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla tak být soudem o tomto nedostatku poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil pouze 5 750 Kč, je žalovaný povinen rozdíl ve výši 19 250 Kč v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 27. 6. 2024, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 250 Kč s úrokem z prodlení ode dne 28. 6. 2024 a ve zbytku žalobu zamítl.7. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl procesně úspěšnější než žalobkyně, v řízení žádné náklady nevznikly. Při posouzení procesní úspěšnosti přitom soud vycházel ze základu tvořeného žalovanou částkou a příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku.