15 C 6/2024-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4. 12. 2023 dané žalobkyni ze strany žalovaného je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr mezi účastníky přípisem ze dne 4. 12. 2023 podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to pro nevyplacení části mzdy za měsíc srpen 2023 v termínu do 16. 10. 2023. Žalobkyně však mzdu žalovanému za srpen 2023 zaplatila včas a řádně, navíc důvod uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru není dostatečně skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s důvodem jiným.2. Žalovaný navrhoval zamítnutím žaloby s odůvodněním, že mu za měsíc srpen 2023 byla vyplacena pouze základní mzda, respektive též náhrada mzdy za čerpanou dovolenou v celkové částce 32 957 Kč, ale nebyla mu uhrazena mzda za odpracované přesčasy. Podle přesvědčení žalovaného je okamžité zrušení pracovního poměru dostatečně určité, žalobkyně věděla, jaký je jeho důvod. Ještě před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru totiž vedl žalovaný s žalovanou whatsappovou komunikaci, která se týkala placení přesčasů. Žalovaný měl osmihodinovou pracovní dobu, ale vzhledem k druhu práce (instalatér/topenář) žalovaný jezdil pracovat na montáže fotovoltaických elektráren, pravidelně pracoval déle než osm hodin denně, ale žalobkyně mu odmítala přesčasy platit. V srpnu 2023 žalovaný odpracoval 41 hodin přesčasové práce, která mu nebyla zaplacena.3. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalovaný pracoval u žalobkyně jako instalatér/topenář od 2. ledna 2023 a za měsíc srpen 2023 mu bylo vyplaceno na mzdě a náhradě mzdy za dovolenou (v době od 7. 8. do 18. 8. 2023 čerpal žalovaný dovolenou) 32 957 Kč. Žalovaný měl hrubou měsíční mzdu ve výši 40 000 Kč a mzda za srpen 2023 byla žalovanému vyplacena na bankovní účet dne 15. 9. 2023 (pracovní smlouva, mzdový lístek žalovaného za srpen 2023, mzdový výměr ze dne 2. ledna 2023). Dne 4. 12. 2023 žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že „do dnešního dne mi byla vyplacena pouze část mzdy za měsíc srpen ve výši 32 957 Kč. Vzhledem k tomu, že mzda za měsíc srpen byla splatná ke dni 16. 10. 2023, a tedy vaše společnost jako zaměstnavatel mi nevyplatila část mzdy do 15 dnů po uplynutí termínu její splatnosti, zrušuji okamžitě výše uvedený pracovní poměr" (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4. 12. 2023).4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.5. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jen jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.6. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.7. V projednávané věci žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že mu žalobkyně nevyplatila část mzdy za měsíc srpen 2023. Takto formulované okamžité zrušení pracovního poměru nevyhovuje požadavkům na jeho určitost stanovenými ust. § 60 zákoníku práce, neboť není zřejmé, o jakou „část mzdy" se jedná. Žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že mu byla vyplacena za měsíc srpen pouze část mzdy ve výši 32 957 Kč, což odpovídá skutečnosti. Nejde však o část mzdy, nýbrž o celou mzdu za 13 odpracovaných dnů a náhradu mzdy za 10 dnů dovolené za situace, kdy žalovanému podle mzdového výměru náležela základní mzda ve výši 40 000 Kč měsíčně. Mzda za měsíc srpen 2023 byla výše uvedeným způsobem vyúčtována ve výplatním sáčku za tento měsíc, přičemž není zřejmé, že by nějaká část mzdy žalovanému nebyla vyplacena.8. Žalovaný tvrdil, že okamžité zrušení pracovního poměru je dostatečně určité, protože žalobkyně věděla, co je důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tj. nezaplacené přesčasy. Soud se proto pokusil vyložit okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 555 a § 556 občanského zákoníku a § 18 zákoníku práce, aby bylo zjištěno, zda skutečně žalobkyně věděla (musela vědět), z jakého důvodu žalovaný pracovní poměr okamžitě zrušil.9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že mu nebylo zaplaceno celkem 36 přesčasových hodin, u jednání žalovaný uvedl, že mu nebyla zaplacena 41 hodina přesčasové práce a předložil vypracovaný přehled odpracované doby za srpen 2023, ze kterého vyplývalo odpracování celkem 53 přesčasových hodin. Dále žalovaný předložil přepis whatsappové komunikace mezi účastníky, avšak z tohoto dokumentu lze vyrozumět pouze to, že žalovaný nebyl spokojen s pracovními podmínkami u žalobkyně (poukazoval na stres, nedostatečné finanční ohodnocení, náklady za stravování, problémy se zdravím a také na nezaplacené přesčasy). Z výše uvedeného však nelze dovodit, že žalobkyně musela vědět, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 4. 12. 2023 byly právě nezaplacené přesčasy za měsíc srpen 2023, ani o kolik přesčasových hodin se případně jednalo.10. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce umožňuje zrušit zaměstnanci okamžitě pracovní poměr i pro nevyplacení části mzdy, avšak musí být skutkově vymezeno, o jakou část mzdy se má jednat. Jelikož se tak v posuzovaném případě nestalo, soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni přípisem žalovaného ze dne 4. 12. 2023 je neplatné.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto nárok na náhradu plných nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování svého práva. Náklady sestávají z odměny advokátky žalobkyně za 3 úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. účast na jednání 28. 8. 2024. Za jeden úkon právní služby náleží odměna 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč), celkem odměna činí 7 500 Kč a byla stanovena podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). K tomu náleží režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč. Náklady dále tvoří cestovné zástupkyně žalobkyně k soudu na jednání a zpět vozidlem Jeep Wrangler RZ , SPZ, o průměrné spotřebě 7,8 l nafty na 100 km, cesta z , adresa, a zpět 790 km, za cestu náleží cestovné 6 809 Kč (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. cena za litr nafty 38,70 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla za 1 km jízdy 5,60 Kč), a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu celkem 20 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu (celkem 2 000 Kč). Zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, shora uvedené částky je proto třeba podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21% DPH ve výši 3 614 Kč (21 % z částky 17 209 Kč). Náklady řízení dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 22 823 Kč. Lhůtu splatnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.