21 C 294/2024-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Splátky však žalovaný nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný dosud ničeho nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku [§ 96 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)].4. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:5. Žalovaný jako zákazník a společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřeli dne , datum, smlouvu na formuláři označeném jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši , částka, v měsíčních splátkách, včetně sjednaného pojistného za doplňkové pojištění, kdy výše splátky měla činit , částka, a celkem se mělo jednat o 21 splátek. Smlouva byla podepsána dne , datum, . Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný jako zákazník podepsal formulář, podle kterého prohlásil, že a podpisem formuláře přistupuje ke skupinovému pojištění k pojistné smlouvě číslo , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřela společnost , právnická osoba, . (zařazení zákazníka do pojistného programu).6. Před uzavřením této smlouvy žalovaný vyplnil formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje. , právnická osoba, uvedl, že má příjem ve výši , částka, měsíčně čistého, další příjmy domácností činí , částka, měsíčně, celkem tedy příjem činí , částka, měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí , částka, měsíčně. Podle formuláře tak byly příjmy ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za říjen, listopad 2021. (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).7. Z listiny označené jako přehled plateb – tabulka umoření, soud zjistil, že poskytovatel úvěru eviduje údaj, že dne , datum, žalovaný čerpal částku , částka, a dosud ničeho nezaplatil.8. Poskytovatel úvěru jako postupitel a žalobkyně jako postupník spolu uzavřeli smlouvu, podle které postupitel žalobkyni postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek).9. Poskytovatel úvěru vyrozuměl žalovaného v dopise ze dne , datum, o postoupení pohledávky na žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním této žaloby k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne , datum, . (Předžalobní upomínka ze dne , datum, , podací lístek).11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:12. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].13. Poskytovatel úvěru (úvěrující) se ve smlouvě ze dne , datum, zavázal, že žalovanému (úvěrovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tím uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].14. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, ).15. Povinností soudu bylo tedy zvážit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil (důkladně) úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, ).16. Poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě údajů sdělených žalovaným. Při posuzování příjmů žalovaného zohlednil kromě příjmů žalovaného také příjmy domácnosti. Příjmy domácnosti však nebyly nijak ověřována. Rovněž nebyly ověřovány ani žalovaným tvrzené výdaje. Výdaje domácnosti žalovaného pak nebyly zjištěny, tedy ani zohledněny, a nebyly ani ověřeny. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédl i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.17. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).18. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, čj. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz).19. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny , částka, , neboť bylo zjištěno, že žalovaný při podpisu smlouvy převzal pouze částku , částka, .20. Lhůtu k plnění v délce do 30 dnů od právní moci rozsudku soud určil jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak ve prospěch spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský zákon totiž ukládá věřiteli povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).21. Žalobkyně totiž v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen vrátit poskytnutou jistinu ihned. Neboť důkazní břemeno ohledně prokázání této skutečnosti tíží žalobkyni, nikoli žalovaného. A to podle pravidla, že důkazní břemeno stíhá tu stranu, v jejímž je zájmu, aby tvrzená skutečnost byla soudem uznána za pravdivou.22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.23. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního ro