23 C 171/2024-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 16 529,88 Kč spolu s úrokem ve výši 495,13 Kč a dále ve výši 18,17 % ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 275 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 9 000 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. , právnická osoba, , se sídlem , adresa, /, Anonymizováno, , , adresa, , IČO , IČO, (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 11. 6. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,17 % ročně a poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 331 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 9 000 Kč, na úroku částku 495,13 Kč, na úroku z prodlení částku 1 275 Kč a na dlužných poplatcích částku 7 529,88 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 11. 6. 2022, smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 6. 2022, tabulky umoření, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, Oznámení postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem k předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 2. 4. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 11. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr hotovostně dne 11. 6. 2022 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně fixního úroku ve výši 4 591 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 084 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách po 331 Kč. Žalovaný splátky úvěru nehradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobce. Žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 9. 2023 a vyzval jej k úhradě dluhu. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 28. 3. 2024 k úhradě dluhu.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 25. 7. 2024, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do žádosti o úvěrový produkt a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 5 800 Kč ze starobního důchodu a další příjem domácnosti žalovaného ve výši 7 635 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil doklad o příjmu žalovaného ze starobního důchodu nebo zprávu ČSSZ, z níž by bylo zřejmé, že žalovaný pobírá dávku starobního důchodu a v jaké výši, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy domácnosti žalovaného, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na z