26 C 169/2020-57 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 2. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 394 040,95 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 343 789,72 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a s 11,8 % úrokem z částky 343 789,72 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatňovanou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019. Tato banka uzavřela se žalovaným dne 21. 8. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 11,8 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek, což však řádně nečinil, a proto banka od úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr dne 29. 6. 2018 zesplatnila. Dlužná částka ke dni postoupení pohledávky činila 394 040,95 Kč a sestávala z jistiny ve výši 341 449,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 392,39 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 31 858,84 Kč a z smluvní pokuty ve výši 2 339,91 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 včetně podacího archu ze dne 8. 10. 2019, předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku z téhož dne, smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 21. 8. 2017, prohlášení o sjednaném pojištění ze dne 21. 8. 2017, všeobecných produktových podmínek platných od 1. 9. 2014, sazebníku poplatků platného od 1. 3. 2017, výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet], platební historie smlouvy [číslo] umořovací tabulky, poštovního podacího archu ze dne 3. 7. 2017, žádosti o úvěr ze dne 21. 8. 2017, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 6. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 9. 2019 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky postupitele ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v seznamu postupovaných pohledávek, který obsahuje i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný postupitelem uvědomen v oznámení ze dne 2. 10. 2019, které bylo dle podacího archu odesláno žalovanému dne 8. 10. 2019 O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 18. 11. 2019, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 8. 2017 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný měl tento splatit včetně sjednaného úroku ve výši 11,8 % ročně formou 120 anuitních měsíčních splátek po 4 981,10 Kč, vždy k 15. dni v měsíci od září 2017. Dále se žalovaný zavázal hradit měsíčně částku 444 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Ve smlouvě byl sjednán účel úvěru, a to úhrada závazku žalovaného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 118 609,39 Kč s tím, že zbylá část úvěru bude poskytnuta žalovanému na jeho běžný účet č. [bankovní účet], a to jako neúčelová část úvěru. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 8. 2017 bylo zjištěno, že obsahuje prohlášení žalovaného, kde uvedl výši svého příjmu 18 760 Kč a dále, že vyživuje jednu osobu a žádné životní náklady, je zaměstnán u Ministerstva obrany v státních ozbrojených složkách, dále má závazek u stejné banky s výši 118 609,39 Kč s měsíční splátkou 2 730,37 Kč. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie bylo zjištěno, že úvěr byl v plné výši čerpán dne 21. 8. 2017 a že banka evidovala u žalovaného splátky předmětného úvěru v celkové výši 27 424,79 Kč. Dopisem ze dne 29. 6. 2018 banka oznámila žalovanému, že prohlásila předmětný úvěr za splatný ke dni 29. 6. 2018, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 362 615,95 Kč ve lhůtě do 13. 7. 2018. Tento dopis byl odeslán dle poštovního podacího archu na adresu žalovaného dne 3. 7. 2018. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně žádost o úvěr obsahující strohé prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami. Výše výdajů nebyla zjišťována, žalovaný přitom uvedl, že žádné nemá. Byť byl předmětný úvěr označen jako„ konsolidace půjček“, nedošlo v důsledku jeho čerpání ke snížení výše měsíční splátky, kterou byl povinen hradit žalovaný, ale naopak k jejímu navýšení o částku cca 2 300 Kč měsíčně, tak že splátka úvěru dosahovala přibližně 29 % deklarovaného příjmu žalovaného. Stejně tak významně vzrost dluh žalovaného vůči bance, a to z částky 118 000 Kč na částku 350 000 Kč. Za této situace měly být příjmy a výdaje žalovaného bankou pečlivě zjišťovány a žalovaným doloženy. Jelikož k tomu nedošlo, nelze než konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného nebyla bankou řádně zkoumána. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 350 000 Kč, uhradil dle listin předložených žalobkyní toliko částku 27 424,79 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 322 575,21 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 322 574,21 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované sazbě za období uvedené v žalobě. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení rozdělil dle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž zohlednil i výši příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 440 739,36 Kč, tj. 63 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 254 064,83 Kč, tj. 37 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení ([číslo]). Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 62 861 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 13 752 Kč, odměnu zástupce žalobkyně ve výši 38 800 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 1 200 Kč, náhradu za ztrátu času stráveného cestou k jednání ve výši 200 Kč a cestovné k jednáním k soudu ve výši 386 Kč a dále částku odpovídající 21 % dani z přidaného hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 523