26 C 20/2024-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 385 452,06 Kč spolu s 10,99% úrokem z částky 382 949,06 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 382 949,06 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 778,18 Kč od 16. 7. 2023 do 17. 10. 2023. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 5. 6. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytla úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného 10,99% úroku ve 120 měsíčních splátkách po 6 135 Kč (včetně sjednaného poplatku za pojištění). Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 8 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně splácela v době od 16. 7. 2022 do 16. 7. 2023, poté již žádné platby neprovedla. Úvěr byl proto zesplatněn dne 18. 10. 2023. Dlužná částka ve výši 385 452,06 Kč sestává z jistiny ve výši 382 949,06 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 503 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč za pozdní úhradu splátek. Dále žalobkyně v žalobě podrobně popsala průběh kontraktačního procesu a zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr.2. Podáním doručeným soudu dne 1. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 10 000 Kč (na jistině 5 139,35 Kč a na kapitalizovaném úroku 4 860,65 Kč), což odůvodnila tím, že žalovaná tuto částku uhradila dne 3. 1. 2024 částku 10 000 Kč. Co do částky 10 000 Kč bylo tedy řízení zastaveno podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 5. 6. 2022 č. , hodnota, , úvěrových podmínek, splátkového kalendáře, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následného podpisu smlouvy č. , hodnota, , fotokopie občanského průkazu žalované, potvrzení o vyplacení úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu, úvěrové zprávy, výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za dobu od 28. 2. 2022 do 31. 5. 2022, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 16. 11. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 6. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Listina s obsahem smlouvy sice nenyla žalovanou podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s úvěrující společností byla žalovaná, její totožnost byla dostatečně ověřena zasláním snímků občanského průkazu a výpisů z jejího běžného účtu. Žalovaná nenamítala, že by smlouvu o úvěru, který po určitou dobu i řádně splácela, uzavřela s jiným obsahem, než jaký vyplývá z předložené listiny. Dle smlouvy měl být žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 400 000 Kč, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně 10,99% úroku a poplatku za sjednání úvěru ve výši 8 000 Kč formou 120 měsíčních splátek 6 135 Kč (zahrnujících i měsíční poplatek za pojištění ve výši 501 Kč) vždy k 16. dni v měsíci počínaje červencem 2022. Čerpání úvěru (ve výši 400 000 Kč dne 5. 6. 2022) má soud za prokázané z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 20. 10. 2023. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalované ve výši 13 x 6 135 Kč v době od 16. 7. 2022 do 16. 7. 2023. Dopisem ze dne 18. 10. 2023, který byl dle podacího archu odeslán žalované dne 23. 10. 2023, oznámila žalobkyně žalované, že zesplatnila úvěr pro prodlení s jeho splácením a vyzvala ji k úhradě částky 396 230,24 Kč do 10 dnů.6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že úvěrující zjišťovala v registru CNCB (Czech Non-banking , právnická osoba, ) historii splácení úvěrů žalovanou v minulosti a že byl zjištěn splácený úvěrový produkt se zůstatkem v té době 520 889 Kč s výší měsíční splátky 4 859 Kč. Z potvrzení o provedení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je zaměstnána ve , Anonymizováno, s příjmem 40 000 Kč měsíčně (bylo ověřeno výpisem z běžného účtu), bydlí ve vlastním domě či bytě bez hypotéky, je vdaná, děti nemá, její výdaje činí 11 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč měsíčně, žalovaná splácí úvěry po 4 859 Kč a 900 Kč měsíčně. Z předložených výpisů z běžného účtu bylo zjištěno, žalovaná je majitelem běžného účtu č. , č. účtu, , na tento účet byla poukazována mzda od , Anonymizováno, (ve výši 39 012 Kč v březnu 2022, 46 755 Kč v dubnu 2022 a 39 004 Kč v květnu 2022). Dále soud učinil z těchto výpisů zjištění další, nad rámec toho, co zjistila žalobkyně, a sice, že v březnu 2022 byla na tento účet poukázána částka 227 002 Kč v dubnu 2022 částka 102 429 Kč, přičemž účel platby uveden není. Dále bylo z výpisů zjištěno, že žalovaná vynakládá měsíčně částky v řádu několika desítek tisíc korun na úhradu platební kartou ceny zboží a služeb (např. nákup oblečení a obuvi, kosmetiky, výživové a dietní programy, solární a kosmetická studia) V březnu 2022 za platby kartou v obchodech vynaložila částku 91 774 Kč (bez zjevně mimořádných plateb v obchodě , Anonymizováno, ve výši 15 808 Kč a v oční optice ve výši 12 780 Kč). Platby v obdobných obchodech a v řádově stejné výši proběhly i v dalších dvou měsících.7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale totožnost žalované jako osoby jednající o uzavření smlouvy byla řádně ověřena zasláním fotokopie osobních dokladů a výpisů z běžného účtu. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si smluvní strany sjednaly. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 400 000 Kč na běžný účet žalovaného. Žalovaný nijak nerozporoval obsah listin předložených žalobkyní, a to evidence plateb a potvrzení o proplacení úvěru. Soud má za to, že tato smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.8. Žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Nezkoumala vůbec výši pravidelných výdajů žalované, byť měla k dispozici výpisy z jejího běžného účtu za období posledních tří měsíců. Pokud by žalobkyně do těchto výpisů nahlédla, nemohla by bez dalšího vycházet z žalovanou tvrzené výše výdajů (11 000 Kč měsíčně), jelikož z výpisů je patrné, že žalovaná za opakující se nákupy obdobného zboží a za služby vynakládala částku několikanásobně vyšší. Z výpisů navíc nejsou patrné platby za bydlení a energie. Nezodpovězenou zůstává otázka původu a důvodu dvou značně vysokých příchozích plateb na účet žalované (227 002 Kč v březnu 2022 a 102 429 Kč v dubnu 2022), díky kterým účet nebyl ve značně vysokém debetu, tj. zda se jednalo o čerpání úvěrů, převod úspor z jiného účtu nebo jiný zdroj financí. Z předložených výpisů z účtu nelze než dovodit, že mzda žalované (jejíž výše je z těchto výpisů patrná) nepostačovala na úhradu ceny spotřebního zboží a služeb běžně žalovanou pořizovaných. Soud tedy konstatuje, že za této situace spotřebitelský úvěr žalované vůbec neměl být poskytnut. Z tohot