26 C 30/2024-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 17 629,86 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení a 8,05 % úrokem z částky 17 479,86 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 144,59 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 884,09 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 9. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru reg. č. 013842637R, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 24. 4. 2023. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 17 479,86 Kč a polatků ve výši 150 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v rejstřících NRKI a BRKI a celkově vyhodnotila finanční situaci žalovaného a to i z výpisů z jeho běžného účtu.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24. 9. 2021, smlouvy o úvěru č. 013842637R ze dne 24. 9. 2021, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, záznamu o podpisu klienta ze dne 24. 9. 2021, obchodní ch podmínek pro, Anonymizováno, , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, všeobecných obchodních podmínek , Anonymizováno, , informací z , právnická osoba, , výpisu CRIF, schvalovacího procesu úvěru, výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za září 2021, výpisu z účtu č. , č. účtu, za září 2021, hromadné změny zasílací adresy klienta ze dne 15. 11. 2022, čtyř výzev k zaplacení dluhu, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 1. 2023 včetně dodejky, historického výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 13. 10. 2023, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 4. 2023 včetně podací knihy z téhož dne a předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023 včetně potvrzení o podání ze dne 1. 11. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: dne 24. 9. 2021 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. V žádosti uvedl, že svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnán na dobu neurčitou jako manuální pracovník, jeho příjem činí 17 500 Kč měsíčně, výdaje činí 4 000 Kč měsíčně, žádné úvěry nesplácí. Téhož dne účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. 013842637R, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , úrok byl sjednán ve výši 15,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 48 měsíčních splátek po 566 Kč (včetně poplatku za pojištění - 616 Kč) od 24. 10. 2021 do 24. 9. 2025. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, a z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč dne 24. 9. 2021. Dopisem ze dne 26. 4. 2023 označeným jako oznámení o zesplatnění úvěru sdělila žalobkyně žalovanému, že úvěr byl zesplatněn ke dni 25. 4. 2023 a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky ve výši 19 993,74, ve lhůtě do 3. 5. 2023. Tento dopis byl dle podací knihy odeslán dne 26. 4. 2023 na adresu žalovaného , adresa, , tj. na adresu, kterou žalovaný žalobkyni označil jako adresu pro doručování korespondence dne 15. 11. 2022 (hromadná změna zasílací adresy klienta). O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 1. 11. 2023, která byla podána na poště téhož dne.6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak z listiny označené jako CBCB Informace bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o úvěru žalovaný splácel dva úvěry s výší jistiny 47 060 Kč, po splatnosti byla částka 174 Kč. Dále byla evidována jedna odmítnutá a jedna neukončená žádost o úvěr. Z listiny označené jako schvalovací proces úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně výši příjmu žalovaného zjišťovala z výpisů z jeho běžného účtu (17 500 Kč) a měsíční výdaje žalovaného ve výši 12 292 Kč byly vypočteny na základě informací ze žádosti o úvěr. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od června do září 2021 byla zjištěna výše mzdy poukázané žalovanému, a to v červnu 2021 od , právnická osoba, 18 761 Kč a 3 979 Kč, v červenci 2021 od , právnická osoba, . 11 983 Kč a 781 Kč, v srpnu 2021 od , právnická osoba, . 16 144 Kč a 1 642 Kč a v září 2021 od , právnická osoba, . 15 459 Kč a 3 119 Kč7. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Zjišťovala sice výši příjmu žalovaného i způsob splácení dosavadních závazků žalovaným, ale zcela pominula zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného. Výši pravidelných výdajů žalobkyně vypočetla na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, žalobkyně netvrdila, že by tato sdělení žalovaného verifikovala informacemi z jiných zdrojů, např. z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní.9. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části, posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 20 000 Kč, žalovaný netvrdil, že by cokoliv žalobkyni uhradil, a soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně, že výše jistiny činí 17 479,86 Kč, a tudíž žalovaný dle soudu musel uhradit minimálně 2 520,14 Kč (rozdíl mezi částkami 20 000 Kč a 17 479,86 Kč). Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 17 479,86 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 479,86 Kč, tj. 77 % uplatněného nároku, a neúspěšná co do částky 5 208,06 Kč (poplatky a příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), tj. 23 % uplatněného nároku. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 54 % nákladů řízení (77-23). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a z částky odpovídající 21% dani z přidané