26 C 345/2023-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 13 140 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 041,17 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 086,22 Kč, s 22,08% úrokem z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 7. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 6 640 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 1 500 Kč. Dle žalobkyně byla jistina úvěru úročena úrokem ve výši 22,08 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok z neuhrazené jistiny na částku 2 041,17 Kč, a to za dobu do postoupení, a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 23. 3. 2023 na částku 1 086,22 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2023 č. j. EPR 189921/2023-10, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2023, bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky 583,55 Kč jako části kapitalizovaného úroku z prodlení a co do 8,08% úroku z částky 8 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 7. 12. 2020, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 7. 12. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022, výzvy k plnění ze dne 16. 3. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2023, karty zákazníka ze dne 7. 12. 2020, předžalobní upomínky ze dne 10. 7. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne a potvrzení o úhradě ze dne 28. 3. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 12. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 6 640 Kč, tj. celkem 14 640 Kč v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že nemá děti, bydlí jako nájemník, je svobodná, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána na částečný úvazek jako kontrolor čárových kódů, a to na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, její příjem činí 10 000 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 3 333 Kč, osobní výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 3. 2023 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 4. 2023, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 19. 4. 2023 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 10. 7. 2023, která byla téhož den odeslána jako doporučená zásilka. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné doklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, vyjma karty zákazníka obsahující prohlášení žalované o svých příjmech, výdajích a osobních a bytových poměrech. Dle tohoto prohlášení jediný příjem žalované v té době byl z pracovních poměru na dobu určitou, která měla skončit pár týdnů po uzavření úvěrové smlouvy, přičemž úvěr měl být splácen po dobu 60 týdnů. Za této situace úvěr neměl být žalované vůbec poskytnut. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 500 Kč a vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 6 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tato pohledávka za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 15. 7. 2023 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 10. 7. 2023, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 13. 7. 2023, následující den nastala splatnost a nejpozději od 15. 7. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 6 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smluv o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.