26 C 347/2023-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 27 892 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 662,51 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 132,50 Kč a s 22,08% úrokem z částky 18 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 7. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 14 880 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 4 988 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 22,02 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 22,28 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 1 662,51 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 1. 6. 2023, v částce 1 132,50 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 7. 11. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o úhradě ze dne 7. 6. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 23. 6. 2023, výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 10. 2023, karty zákazníka ze dne 7. 11. 2021, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 7. 11. 2021, pracovní smlouvy ze dne 24. 6. 2021, tří výplatních lístků žalované a čestného prohlášení. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí částky 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 14 880 Kč, tj. celkem 32 880 Kč v 60 týdenních splátkách po 548 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba] prohlásila, že je rozvedená, má učňovské vzdělání, žije s rodiči, má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnána na dobu určitou do 31. 12. 2021 jako dělník v potravinách od července 2021, její příjem činí 10 367 Kč měsíčně, výdaje žalované na bydlení činí 3 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalované u zaměstnavatele AVEC provide [právnická osoba] na pozici manipulační dělník byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021. Ze tří předložených výplatních lístků bylo zjištěno, že průměrná čistá mzda žalované za blíže neoznačené tři měsíce od neoznačeného zaměstnavatele činila 10 368 Kč. Z čestného prohlášení matky žalované, které není datováno, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí se svou matkou na adrese [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 6. 2023 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Žalobkyně dle potvrzení uhradila dne 7. 6. 2023 postupiteli cenu za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 23. 6. 2023, který dle podacího lístku byl téhož dne odeslán jako doporučená zásilka. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 29. 9. 2023, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 2. 10. 2023. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila kartu zákazníka obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů. Příjmy byly doloženy výplatními lístky a pracovní smlouvou, avšak pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, která končila dva měsíce po uzavření úvěrové smlouvy, a z daleka nepokrývala předpokládanou dobu splácení úvěru. Výše výdajů nebyla doložena nijak. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 18 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 4 988 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 13 012 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 13 012 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované sazbě, která odpovídá sazbě zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až ode dne 7. 10. 2023 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 2. 10. 2023, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 5. 10. 2023, následující den nastala splatnost a nejpozději od 7. 10. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 13 012 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 279 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 116 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až