26 C 367/2023-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 32 288 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 546,29 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 274,41 Kč, s 15% úrokem z částky 12 700,59 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 13 731,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 16. 12. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 4 600 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 12. 2020, žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2020, transakční historie, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 11. 2023 a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 12. 2020 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná úvěrující společnosti prohlásila, že má jedno dítě, je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je na mateřské či rodičovské, její příjem činí 10 000 Kč měsíčně, na bydlení a energie vynakládá 6 320 Kč, osobní výdaje činí 1 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 8. 2023 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023, jeho odeslání žalované však nebylo nijak prokázáno. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 1. 11. 2023, která byla následujícího den odeslána jako doporučená zásilka žalované. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné doklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, vyjma žádosti o úvěr obsahující prohlášení žalované o svých příjmech, výdajích a osobních a bytových poměrech. Údaje uváděné žalovanou nebyly nijak doloženy ani úvěrující společností ověřeny. 6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 4 600 Kč a vzniklo ji tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 10 400 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tato pohledávka za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 9. 11. 2023 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 2. 11. 2023, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 7. 11. 2023, následující den nastala splatnost a nejpozději od 9. 11. 2023 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 10 400 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 312 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 251 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 1 563 Kč.