26 C 379/2023-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 12. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 50 593,84 Kč spolu s 22,02% úrokem z částky 34 698,33 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 40 191,12 Kč od 31. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku formou 36 měsíčních splátek po 2 671 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel (uhradil toliko částku 34 823 Kč) a úvěrující společnost úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2023. Úvěrující společnost s požadovanou odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného úvěr získat a splácet, kdy žalovaný předložil doklady ověřující příjmy a výdaje a vyžádal si informace z registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 34 698,33 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 5 492,79 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 10 402,72 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili. Žalovaný svoji neúčast neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a požádal o odročení jednání. Soud neshledal důvodnými okolnosti jim uváděné (nemožnost dostavení se substitučních zástupců). Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 11. 2021, dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, platební historie, listiny od úvěrující společnosti (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání částky 1 Kč, zaslaná SMS a důkaz o přijaté SMS), hodnocení klienta, historie pohybu na běžném účtu č. [bankovní účet], výpisu záznamů z registru SOLUS, výpisu z NRKI, oznámení o zesplatnění ze dne 20. 3. 2023, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2023, seznamu pohledávek ze dne 2. 10. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2023 včetně podacího lístku ze dne 10. 10. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 20. 11. 2023 včetně podacího lístku ze dne 20. 11. 2023. Soud naopak pro nadbytečnost neprovedl dotaz na [právnická osoba], jelikož skutečnost, že žalovaný je majitelem účtu, na který byl vyplacen úvěr byla prokázána jinými listinami. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující měl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 42 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr včetně sjednaného úroku měl žalovaný úvěrujícímu splatit formou 36 měsíčních splátek po 2 671 Kč a celkem tak měl uhradit částku 96 156 Kč Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Úvěrující eviduje verifikační platbu žalovaného z jeho běžného účtu ze dne 11. 11. 2021 a má k dispozici přehled příchozích plateb na tento účet. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s úvěrující společností o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k vyplácení úvěru v souladu se smlouvou prokazatelně došlo. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 12. 11. 2021 poukázala úvěrující společnost na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 42 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z listiny označené jako platební historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje u úvěru [číslo] platby úvěrovaného ve výši 13 x 2 671 Kč a 100 Kč, tj. celkem 34 823 Kč. 6. Z výpisů z registrů SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že úvěrující společnost nahlížela před uzavřením úvěrové smlouvy do těchto registrů a že žádné negativní informace o žalovaném v těchto nebyly zjištěny. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že tato obsahuje i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním a dále, že je zaměstnán u [právnická osoba], jeho příjem činí 19 100 Kč, pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou, jeho výdaje jsou v rozsahu životního minima ve výši 3 860 Kč a na bydlení vynakládá 2 683 Kč měsíčně. Celkové výdaje tak činí 6 543 Kč měsíčně. Z historie pohybů na běžném účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byly jako mzda připsány částky 18 362 Kč dne 2. 7. 2021, 22 691 Kč dne 10. 8. 2021, 16 391 Kč dne 10. 9. 2021 a 18 448 Kč dne 8. 10. 2021. 7. Dopisem ze dne 20. 3. 2023, jehož doručení žalovanému nebylo v řízení prokázáno, oznámila úvěrující společnost, že úvěr [číslo] byl zesplatněn ke dni 20. 3. 2023 a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky. Dopisem ze dne 10. 10. 2023 oznámila úvěrující společnost jakožto postupitel žalovaného, že pohledávka z úvěrové smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dle podacího lístku dne 10. 10. 2023 O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 20. 11. 2023, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána žalovanému. 8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. V daném případě soud shledal, že příjmy žalovaného byly doloženy dostatečným způsobem, a to přehledem příchozích plateb na běžný účet za dobu posledních čtyř měsíců. Rovněž bylo doloženo (byť pouze částečně) zkoumání dosavadního splácení závazků žalovaným, a to nahlížením do registrů SOLUS a NRKI. Dostatečným způsobem však nebyly zjišťovány obvyklé výdaje žalovaného. Úvěrující společnost vycházela toliko s ničím nedoloženého prohlášení žalovaného, že jeho běžné výdaje odpovídají výši životního minima a náklady na bydlení činí 2 683 Kč měsíčně. Žalovaný žádným způsobem nedoložil výši svých nákladů na bydlení. Žalovaným uváděná výše nákladů na bydlení je dle soudu příliš nízká, a aby bylo možno z této vycházet, bylo by třeba tuto řádně doložit, a to například dokladem o vlastnictví domu či bytu, smlouvami s dodavateli služeb a energií, případně rozpisem SIPO. Žádné takovéto doklady však žalovaný nepředložil, žalobkyně tyto po něm nepožadovala, dle soudu tak výdaje žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 34 823 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. 7 177 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalo