108 C 213/2025-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně v souladu se zákonným požadavkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to shromážděním a kontrolou informací uváděných žalovaným, včetně osobních informací, a za pomoci informací získaných prostřednictvím databáze příslušných veřejných rejstříků. V souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyně dne , datum, vyplatila žalovanému částku , částka, převodem na účet žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, na úhradu svých závazků nezaplatil ničeho. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny, smluvního úroku ve výši , částka, a poplatků. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané smlouvou ve výši , částka, .2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru. Úvěr si bral v době, kdy byl v obtížné životní situaci, hroutila se mu rodina, vzal si více úvěrů, v době uzavření smlouvy se žalobkyní již měl dluhy ve výši asi , částka, . Neměl, kde bydlet. Vybavuje si, že nějakým způsobem dokladoval žalobkyni své příjmy a výdaje, ale na nic přesnějšího si nevzpomíná. Aktuálně žalovaný pracuje, dosahuje příjmu ve výši asi , částka, . Splácí exekuce a platí výživné. Po zaplacení exekucí, výživného, nezbytných výdajů na bydlení a stravu mu zůstává měsíčně přibližně , částka, . Byl by schopen dluh žalobkyni splácet po , částka, měsíčně.3. Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, a žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru a shodných tvrzení účastníků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru kalkulovala příjem žalovaného ve výši , částka, , nulové měsíční výdaje na půjčky, výdaje na bydlení ve výši , částka, měsíčně, další nezbytné výdaje ve výši , částka, a další zbytné výdaje ve výši , částka, měsíčně. Dne , datum, poukázala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku , částka, , jak má soud za prokázáno z přehledu bankovních transakcí a sdělení , právnická osoba, .4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše , částka, a žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit způsobem stanoveným ve smlouvě. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by poskytovatel úvěru při vynaložení takové odborné péče měl za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V řízení prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Žalobkyně před poskytnutím úvěru kalkulovala příjem žalovaného, jehož výše dle sdělení žalovaného odpovídá jeho skutečné situaci v té době, avšak v otázce výdajové je nutno konstatovat, že žalobkyně neprokázala vynaložení odborné péče. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zřejmé, že vycházela z nereálně nízkých částek na výdaje na bydlení a základní životní náklady, nejsou zohledněny žádné další závazky žalovaného, přestože žalovaný potvrdil, že v době uzavření smlouvy již měl závazky ve výši asi , částka, . V otázce výdajové žalobkyně nezískala relevantní informace o faktických základních životních výdajích žalovaného. Na žalobkyni leželo břemeno důkazu o této rozhodné skutečnosti a neunesla jej. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a smlouva o úvěru uzavřená je z tohoto důvodu neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal částku , částka, , na jejíž úhradu nezaplatil ničeho. Za absence jakéhokoli smluvního důvodu představuje tato částka bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. Vycházeje z údajů tvrzených žalovaným o jeho majetkových poměrech, výši výdělku, exekucích a vyživovací povinnosti, zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, formou měsíčních splátek ve výši , částka, počínaje dnem , datum, . Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.