112 C 148/2025-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 147 188,96 Kč se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webových stránek www.nazivnost.cz dne 29. 11. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -4480, dle níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29. 11. 2023 Žalobou uplatněná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 91 188,96 Kč a smluvní sankce ve výši 6 000 Kč (za prodlení s úhradou 12 splátek po 500 Kč). V případě že by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky neuznal z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni specifikovaný v žalobě, avšak úroky, které z dlužné částky navýšily celkovou splatnou částku, považuje za příliš vysoké. Je si vědom své povinnosti dluh uhradit, ale vzhledem k jeho delší dobu trvající špatné finanční situaci, kdy má více závazků, není schopen uhradit dlužnou částku najednou. Je však zaměstnaný a s pomocí rodiny by byl schopen uhradit dluh v měsíčních splátkách v maximální výši 3 000 Kč. Toto vyjádření žalovaného soud dle jeho obsahu nepovažuje za uznání nároku žalobkyně ve smyslu ust. § 153a o. s. ř., neboť bylo učiněno s výhradou týkající se nepřiměřených úroků. Mohlo by se jednat o částečné uznání nároku, avšak pro vydání částečného rozsudku pro uznání nebyly splněny zákonné předpoklady uvedené v ust. § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. Žalovaný ani žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavili, a soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z veřejně dostupného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.4. Z veřejně dostupného výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný byl zapsán jako fyzická osoba podnikající pod IČO , IČO, od 17. 12. 2012 do 31. 1. 2024, kdy zaniklo poslední z jeho pěti živnostenských oprávnění, a to pro předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -4480 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem - fyzickou osobou podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně 1 měsíce ke dni uzavření smlouvy a jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Výše úvěru činila 50 000 Kč, doba trvání úvěru na 12 měsíců ode dne vyčerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru a den konečné splatnosti úvěru byl uveden 29. 11. 2023. Smlouva sice není podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno, že byla podepsána dne 29. 11. 2022 kódem SMS verifikace: 8440, avšak soud má za to, že skutečně došlo k jejímu uzavření, neboť tuto skutečnost žalovaný ve svém vyjádření nesporoval a potvrdil, že dluh specifikovaný v žalobě vůči žalobkyni má. Navíc totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu, kterou žalobkyně předložila soudu jako důkaz a žalovaný k ověření svého účtu uhradil žalobkyni platbu ve výši 1 Kč (zjištěno z potvrzení o této platbě).6. Z potvrzení o provedené platbě vydaného společnosti ThePay, a.s. bylo zjištěno, že dne 29. 11. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, zaslána částka 50 000 Kč, přičemž ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a disponentem tohoto účtu byl žalovaný a uvedená částka byla na tento účet připsána dne 29. 11. 2022.7. Předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2024 zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 226 028,96 Kč do 3 dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., dle které byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr v částce 50 000 Kč, který měl vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve 12 sjednaných měsíčních splátkách. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a tato skutečnost nebyla v řízení vyvrácena.9. V dané věci byla smlouva o úvěru sjednána sice s žalovaným označením jako fyzická osoba podnikající, avšak úvěr byl poskytnut bez uvedení konkrétního podnikatelského účelu. Z obsahu smlouvy nevyplývá, že účelem poskytnutého úvěru bylo profesionální nebo podnikatelské využití peněžních prostředků žalovaným. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelem tedy může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale také fyzická osoba podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele a jedná se tak o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 o. z. Takový výklad odpovídá i unijnímu právu, podle kterého je třeba při výkladu pojmu „spotřebitel“ vycházet z postavení této osoby v určité smlouvě s ohledem na povahu a účel této smlouvy, a nikoli ze subjektivního postavení této osoby, neboť jedna a tatáž osoba může být považována za spotřebitele v rámci některých transakcí a za hospodářský subjekt v rámci jiných transakcí (v tomto smyslu viz rozsudek SDEU ze dne 3. 10. 2019, C-208/18). Tuto smlouvu tedy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele (poskytování spotřebitelských úvěrů je hlavním předmětem jejího podnikání) a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá o zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé tohoto zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ani soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného.10. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku jednak z hlediska toho, zda se jedná o spotřebitelský úvěr či nikoli a jednak z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání.11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru v plné výši, neboť nebylo prokázáno, že by došlo, byť jen k její částečné úhradě. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný sice požádal o splátky, avšak netvrdil a neosvědčil, jaké jsou jeho aktuální osobní a majetkové poměry, k nařízenému jednání se nedostavil, tudíž soud nemohl dostatečně zjistit rozhodné skutečnosti pro posouzení přiměřenosti doby k plnění a vyhovění jeho žádosti o splátky. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, dlužník se nemohl doposud dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlen