112 C 190/2025-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 510 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 15. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným prostřednictvím své webové stránky www.movinero.cz dne 25. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 13 900 Kč na jeho bankovní účet. Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co se zaregistroval na tuto webovou stránku a byla ověřena jeho identita i schopnost úvěr splácet. Žalovaný však úvěr zcela nesplatil, uhradil pouze 1 390 Kč a nadále dluží na nesplacené jistině 12 510 Kč. Pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel nejprve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 a tato společnost ji postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025. Poté žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil a žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 12 510 Kč s úroky z prodlení s tím, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje tuto částku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka původním věřitelem poskytnuta.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se ani jeden z účastníků k nařízenému jednání nedostavil, soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že měla být uzavřena dne 25. 4. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným a dle ní měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 13 900 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný měl úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem každý měsíc v minimální platbě ve výši 10 % jistiny s úroky nejméně částku 500 Kč. Listina je podepsána zástupcem věřitele a u podpisu žalovaného je uvedeno – podpis: , jméno FO, : 85.160.20.32.4. Dne 25. 4. 2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 7 000 Kč a dne 26. 4. 2023 částka 6 900 Kč, přičemž se jedná o bankovní účet, jehož majitelem a disponentem je žalovaný a uvedené částky na něj byly připsány (zjištěno z potvrzení o provedených platbách ze dne 25. 4. 2023 a 26. 4. 2023 a ze sdělení UniCreditBank Czech Republic and Slovakia, a.s.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávky za svými dlužníky specifikované v příloze 1 smlouvy a společnosti De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, a tato společnost stejné pohledávky postoupila žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025, jak bylo zjištěno z těchto smluv.6. Žalobkyně předložila soudu část seznamu postupovaných pohledávek, z něhož není zřejmé, přílohou které z uvedených smluv o postoupení pohledávek je tento seznam. V tomto seznamu se však pohledávka za žalovaným nenachází.7. Z ostatních listinných důkazů (oznámení zesplatnění, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.8. Žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla distančně ve smyslu ust. § 1824 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, avšak toto tvrzení v řízení prokázáno nebylo. Soudu sice byla předložena listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru, která však žalovaným nebyla podepsána. U podpisu žalovaného je uvedena zřejmě , jméno FO, adresa, avšak žalobkyně neprokázala, že by tímto způsobem smlouvu podepsal žalovaný. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem měl kontraktační proces mezi účastníky proběhnout, avšak k tomu neoznačila a nepředložila jediný důkaz. Za této situace nelze dospět k závěru o tom, že by smlouva o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným byla skutečně sjednána. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla skutečně z účtu společnosti , právnická osoba, . na jeho bankovní účet poukázána a připsána celková částka 13 900 Kč. Za této situace by bylo možno nárok posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 o. z., tedy jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná částka byla žalovanému poskytnuta bez platné smlouvy, tedy bez právního důvodu.9. Soud se však musel zabývat i tím, zda je žalobkyně aktivně legitimována k vymáhání této částky. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odůvodnila tvrzením, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z. Dle názoru však nebyla prokázána tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o těchto skutečnostech. Žalobkyně tvrdila, že původní pohledávku postoupila společnost , právnická osoba, ., jako původní věřitel, společnosti , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025, avšak z provedeného dokazování vyplývá, že smlouva mezi společností , právnická osoba, . týkající se postoupení pohledávek za dlužníky této společnosti byla uzavřena nikoli se společností , právnická osoba, ., ale se společností De Vries , právnická osoba, ., a to dne 23. 3. 2025. Tato společnost jako přechodný věřitel následně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 pohledávky původního věřitele, nicméně nebylo prokázáno, že by byla postoupena i pohledávka za žalovaným (soudu byla předložena pouze část seznamu postupovaných pohledávek bez označení, ke které smlouvě tvoří přílohu a v ní navíc žalovaný uveden nebyl).10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o vzniku závazku ze smluvního vztahu, jakož i ve vztahu k její aktivní legitimaci.11. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly.