115 C 314/2025-19 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 756,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 5. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky – společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 2. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně úroku ve výši 1 756,13 Kč ve lhůtě do 4. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, vycházela z veřejně přístupných databází dlužníků a rovněž ze své interní databáze a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr. Rovněž uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, pak navrhuje, aby byl žalobní nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud uhradil na úvěr částku 10 235,35 Kč.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Podáním doručeným soudu dne 7. 11. 2025 žalobkyně vzala svou žalobu zpět co do částky 4 446,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 5. 3. 2025 do zaplacení, jelikož žalovaný tuto částku uhradil již před podáním žaloby a žalobkyně se z důvodu administrativního pochybení domáhala této částky v rámci podané žaloby. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby učiněnému před zahájením jednání ve věci soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného (výrok I. rozsudku).4. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně již v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 11. 2025 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.5. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní, na kterou byla pod pořadovým číslem , hodnota, v rámci seznamu postoupených pohledávek postoupena žalovaná pohledávka. Z dopisu ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky a žalobkyni.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 2. 4. 2024 společnost , právnická osoba, a žalovaný, předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 30 denní lhůtě ode dne jeho poskytnutí. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný podepsal smlouvu za pomocí prostředků komunikace na dálku – uvedením verifikačního kódu. Žalovaný uvedl bydliště na adrese , adresa, .8. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný zaslal dne 21. 5. 2023 ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč.9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .10. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 2. 4. 2024 částku 10 000 Kč.11. Z přehledu plateb na Smlouvu bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr ze Smlouvy částku 10 235,35 Kč.12. Z dopisu ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na podání žaloby v případě neuhrazení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2025 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného dle Smlouvy.13. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému z titulu Smlouvy převodem na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku 10 235,35 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného z právního titulu Smlouvy částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný dle listinných důkazů a rovněž dle tvrzení žalobkyně dosud uhradil částku 10 235,35 Kč. Žalovaný tak zaplatil více, nežli získal ze Smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, a není proto povinen žalobkyni ničeho vracet. Z toho důvodu soud zamítl žalobu.18. Nákladový výrok vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. – plný procesní úspěch na straně žalovaného a § 146 odst. 2 o. s. ř. – vina za částečné zpětvzetí žaloby na straně žalobkyně, která žalovala ze Smlouvy rovněž částku, kterou žalovaný již uhradil. Výrok o náhradě nákladů řízení je negativní, jelikož žalovaný je v řízení pasivní, tudíž mu žádné náklady řízení nevznikly.