19 C 218/2025-45 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 6. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 966 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 19. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, Původní věřitel (právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovanou dne 18. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9966075001, na jejímž základě poskytl žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč, platbou ze dne 18. 9. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. 343096710/0300. žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 18. 1. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne 19. 1. 2025. Předmětem návrhu je pohledávka v celkové výši 17 966 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku 5 966 Kč, nejpozději splatných 18. 1. 2025, to vše spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí, a v rámci odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu namítala, že uvedenou půjčku nikdy nezřídila a veškerá tvrzení žalobkyně ohledně tohoto úvěru jsou nepravdivá.3. U jednání soudu následně poukazovala na tu skutečnost, že si žádnou půjčku nevzala, nemá ani internetové bankovnictví a pokud jde o bankovní účet, peníze vybíral syn nebo dcera. Pokud jde o účet u ČSOB, byl tento účet žalované zrušen poté, co se zjistilo, že tam odcházely peníze. Současně žalovaná označila nové bankovní účty, a to jak svůj, tak manželův, vedený u , právnická osoba, .4. Na základě provedeného dokazování, a to Obchodních podmínek , právnická osoba, , ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. 9966075001 ze dne 18. 9. 2024, potvrzení o odchozí platbě z běžného účtu vedeného , právnická osoba, ze dne 18. 9. 2024, upomínky ze dne 18. 1. 2025, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 15. 2. 2025 a zpráv ČSOB, a.s. a , právnická osoba, . ze dne 4. 7. 2025 a ze dne 17. 9. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou) měla být uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 12 000 Kč s datem prvního čerpání dne 18. 9. 2024, na dobu neurčitou, se zápůjční úrokovou sazbou 150% ročně. Na účet u ČSOB, a.s., vedený pro žalovanou jako majitele a jediného disponenta byla připsána částka 12 000 Kč dne 18. 9. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2025, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k zaplacení částky 23 401 Kč; současně jí bylo oznámeno postoupení pohledávky.5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 18. 9. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaná sice namítala, že žádnou smlouvu neuzavřela (poukazovala na obstarávání svého bankovního účtu synem a dcerou), na podporu svých tvrzení však žádné důkazy nenavrhla, rovněž v dané věci ani nepodávala žádné trestní oznámení. Na základě smlouvy předložené žalobkyní lze učinit závěr o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná tuto částku vyčerpala, a to převodem na svůj bankovní účet (vedený byl pouze pro ni jako majitelku a disponentku), neuhradila dosud ničeho – pokud žalovaná tvrdila, že snad měla ona či manžel ze svých nově založených bankovních účtů u , právnická osoba, ., cokoli uhradit na uplatněný nárok, toto ze zpráv , právnická osoba, . zjištěno nebylo. Výše uvedená smlouva ze dne 18. 9. 2024 je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 12 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.6. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.