109 C 106/2026-35 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 11 200 Kč, úrok 7,49 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení, úrok 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 171,65 Kč od 19. 9. 2025 do 17. 12. 2025. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 19. 9. 2025 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Jednalo se o tzv. úvěr , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřována solventnost žalovaného. Žalovaný řádně úvěr nesplácel, splátky od 19. 9. 2025 nebyly splaceny. Žalobkyně se domáhá částky 10 000 Kč jistiny, smluvního úroku z úvěru 171,65 Kč, smluvní pokuty 1 000 Kč a poplatku za sjednání úvěru 2 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jež měli uzavřít žalobkyně (poskytovatel služby , Anonymizováno, ) a žalovaný dne 19. 9. 2025, soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu. Dokument byl soudu doručen v elektronické formě, na smlouvě není připojen podpis žalovaného, případný elektronický podpis nelze ověřit.4. Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že 19. 9. 2025 bylo na č. účtu , Anonymizováno, zasláno 10 000 Kč.5. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl, že výše jeho čistého měsíčního přímo činí 44 000 Kč. Je zaměstnán u , právnická osoba, , je svobodný, bydlí v nájmu. Celkové jeho výdaje včetně splátek úvěru činí 19 000 Kč. Dle úvěrových registrů měl žalovaný dva úvěry s datem 17. 3. 2023, kdy výše splátky činí 5 617 Kč a zbývající jistina činila 161 005 Kč a s datem 3. 11. 2023 630 Kč měsíčně splátka, zbývající jistina 21 193 Kč. Tato zpráva byla vypracována 19. 12. 2025.6. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný disponuje účtem č. , Anonymizováno, . Na tento účet byla 19. 9. 2025 připsána částka 10 000 Kč označená jako , Anonymizováno, - Půjčka pro , Jméno žalovaného, .7. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., kdy žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalobkyně však neprokázala, že by účastníci tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřeli. Smlouva, jež byla soudu předložena, byla doručena v elektronické podobě. Dokument neobsahuje podpis žalovaného, neobsahuje ani elektronický podpis žalovaného, který by bylo možno ověřit. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě, a to ústní, písemné či konkludentní. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Pokud by žalovaný samotný dokument podepsal připojením určitých dat sloužících k podpisu, vždy je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby a také integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Toto v řízení prokázáno nebylo. I kdyby žalobkyně však prokázala uzavření smlouvy, musela by tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26 však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soud také poukazuje na to, že potvrzení o prověření úvěruschopnosti bylo vyhotoveno dne 19. 12. 2025, tedy mnohem později, než měla být uzavřena smlouva, která nese datum 19. 9. 2025. V tomto potvrzení je uvedeno, že žalovaný má celkové výdaje, včetně splátek úvěru 19 000 Kč. Chybí zde přehled toho, jaké žalovaný má výdaje se zajišťováním základních životních potřeb. Nutno také poukázat na to, že v době uzavření tvrzené smlouvy již žalovaný splácí dva úvěry. Pokud by žalobkyně činila dotaz na různé registry, minimálně na Centrální evidenci exekucí, zjistila by, že v minulosti proti žalovanému bylo vedeno exekuční řízení, když u zdejšího soudu je žalovaný evidován jako povinný ve věci sp. zn. , spisová značka, . Smlouva o úvěru i v případě prokázání uzavření by tak byla dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však zavázal žalovaného k vydání částky, které se mu dostalo do dispozice, když bylo prokázáno, že částka 10 000 Kč žalovanému byla připsána na účet. Žalobkyně je společností, která poskytuje ve spotřebitelských vztazích úvěry, a i když uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně neprokázala, soud neshledal důvod, pro který by měl vůči tomuto spotřebiteli postupovat rozdílně v rámci vydání částky a úročení dluhu. Bylo prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostala částka 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho neuhradil. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že z dluhu případně něčeho uhradil. Soud proto zavázal žalovaného k vydání částky 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný jako spotřebitel dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nevzniká žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož splatnost jistiny určil soud, může být žalovaný v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesněji úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 512 Kč. Celé náklady řízení by činily 800 Kč, jak požadovala žalobkyně, za zaplacený soudní poplatek. Pro náklady řízení je nutno zohlednit i příslušenství, které pokud nebylo kapitalizováno, tak bylo kapitalizováno ke dni rozhodnutí 25. 5. 2026. Celý předmět řízení tak činí 12 167,25 Kč (11 200 Kč + 326,20 Kč + 469,40 Kč + 171,65 Kč). Žalobkyně měla ve věci 82 % úspěch, 18 % neúspěch. Při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 64 % z celkových nákladů řízení.