111 C 161/2026-56 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 13 % ročně. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, , úvěrový limit činil částku , částka, , žalovaný jej čerpal v částce , částka, , účelovou část úvěru ve výši , částka, měl splatit v 11 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 19,48 % ročně, neúčelovou část úvěru ve výši přesahující částku , částka, měl splatit v minimálních měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 29,9 % ročně, ani jednu ujednanou splátku nezaplatil, poskytovatel úvěru od smlouvy odstoupil ke dni , datum, , žalovaný na dluh ani po odeslání předžalobní výzvy nic neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, žaloba i předvolání k jednání byly žalovanému doručeny dne , datum, náhradní formou v souladu s § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, prostřednictvím elektronických prostředků, dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému vyplatit úvěr do limitu , částka, s možným navýšením až do částky , částka, , účelová část úvěru byla určena k nákupu bílé techniky v ceně , částka, , úvěr v této výši byl splatný po , částka, měsíčně bez pojistného po dobu 11 měsíců s úrokem 19,48 % ročně, neúčelovou část úvěru ve výši přesahující částku , částka, měl splatit v minimálních měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci s úrokem 29,9 % ročně. Soudu předložená listina smlouvy byla datovaná dnem , datum, . Obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného neměla žádný vlastnoruční ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným jako podepisující osobou. Na konci listiny bylo uvedeno označení SMS a celé jméno žalovaného s rodným číslem a textem, že podepsal dne , datum, v , Anonymizováno, hodin. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy ze strany žalovaného. Z oznámení banky o odchozí platbě a vnitřního záznamu věřitele o platbách spojených se smlouvou bylo zjištěno, že úvěr v účelové výši , částka, žalovaný vyčerpal ke dni , datum, převodem na účet prodejce bílé techniky a v neúčelové výši , částka, ke dni , datum, převodem na běžný účet žalovaného vedený u , právnická osoba, ., kdy smlouvu o jeho založení žalobkyně soudu předložila. Naopak nepředložila žádný důkaz o tom, že by žalovaný cokoliv splatil Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že věřitel měl před uzavřením smlouvy zjištěno, že žalovaný, jehož totožnost zjistil z občanského průkazu, měl ověřený příjem ze mzdy ve výši , částka, měsíčně, neplatil nájem, hypotéky, a z jiných závazků jen splátky úvěrů ve výši , částka, měsíčně, jeho disponibilní zůstatek byl vyhodnocen ve výši , částka, a pro splátku ve výši , částka, měsíčně dostatečný. Z odstoupení od smlouvy soud zjistil, že věřitel dopisem ze dne , datum, oznámil žalovanému odstoupení od smlouvy pro neplacení splátek, dopis byl odeslán poštou na věřiteli známou adresu pobytu žalovaného dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelem jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem dne , datum, . Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek identifikovaných v seznamu pohledávek dle stavu ke dni , datum, , který měl tvořit přílohu č. , hodnota, postupní smlouvy. Soudu byla předložena přílohu č. , hodnota, smlouvy, která označení žalované pohledávky obsahovala. Věřitel jako postupitel vyhotovil oznámení o postoupení pohledávek datované dnem , datum, , v níž informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, . Oznámení bylo odesláno žalovanému poštovní zásilkou označenou v samotné listině na věřiteli známou adresu pobytu žalovaného. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne , datum, k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy uzavřené dne , datum, , z níž měla být čerpána částky ve výši , částka, (tedy vyšší, než tvrdí žalobkyně), dluh měl činit částku , částka, a byl splatný ve lhůtě „do , datum, “. Výzva byla adresována na stejné místo pobytu žalovaného, jako předchozí písemnosti.4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok vznikl žalobkyni, protože tato prokázala, že byla v projednávané věci dle § 1882 odst. 1 o. z. nadána aktivní věcnou legitimací, tj., že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo.5. Provedenými důkazy ale nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, platné od 17. 9. 2014, účinné od 1. 7. 2016 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalovaného, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákon