116 C 14/2026-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem. Původní věřitel , právnická osoba, poskytuje spotřebitelské úvěry prostřednictvím své internetové stránky www.zaplo.cz, kde si žalovaný jakožto nepodnikající fyzická osoba zvolil parametry úvěru, zejména výši úvěru a termín jeho splatnosti, seznámil se s přehledem poplatků a úroků, vyplnil registrační formulář obsahující jeho osobní údaje, telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu, následně byl obeznámen s podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními vyplývajícími z uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a potvrdil, že návrh smlouvy přečetl a souhlasí s jejím obsahem; po provedení identifikační platby a doplnění dalších údajů, včetně čísla občanského průkazu, banky a trvalého bydliště, tak žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému dne , datum, úvěr č. , hodnota, v původní výši , částka, , který žalovaný následně v plné výši čerpal a který měl vrátit nejpozději dne , datum, . Žalovaný však poskytnuté prostředky ke dni splatnosti nevrátil, dostal se do prodlení a zavázal se rovněž uhradit smluvní úrok ve výši , částka, . Žalobkyně proto uplatňuje pohledávku v celkové výši , částka, , sestávající se z jistiny , částka, a smluvního úroku , částka, , splatných nejpozději dne , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti. Úvěr byl žalovanému podle žalobkyně prokazatelně vyplacen dne , datum, převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , což dokládá potvrzení o provedené platbě. Žalovaný byl následně opakovaně upomínán, mimo jiné předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, , avšak dluh neuhradil. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru prokázaným, žalobkyně alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení představovaného částkou poskytnutou na bankovní účet žalovaného v únoru 2025, přičemž navrhuje provedení dotazu na banku žalovaného k ověření, zda byla uvedená platba na účet č. , č. účtu, provedena a zda k tomuto účtu měl žalovaný dispoziční oprávnění; žalobkyně tvrdí, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil a toto obohacení je povinen vydat, přičemž výzva k plnění byla odeslána dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil dne , datum, a učinil nesporným, že dne , datum, uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které mu byl schválen úvěrový limit ve výši , částka, . Nárok uznává pouze do částky , částka, , kterou skutečně čerpal. Předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy neprovedla vyhodnocení úvěruschopnosti řádně, úvěruschopnost ani netvrdila, neprokázala příjmy ani výdaje žalovaného.3. Žalovaný se z jednání omluvil, stejně jako žalobkyně, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z nesporného tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostředky elektronické komunikace na dálku, přičemž na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku , částka, . Současně se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku , částka, , a to do , datum, , kdy zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně. Uzavření smlouvy bylo stvrzeno odesláním částky , částka, . Žalovaný rovněž učinil nesporným, že obdržel částku , částka, , což bylo v řízení dále prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného, včetně sdělení společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, . Žalovaný byl o úhradu dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, , kdy předmětná zásilka byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci, vedení sporu, a to předložením rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně dodatku z téhož data a seznamu postoupených pohledávek. Žalobkyně v řízení neprokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, odeslala do sféry žalovaného.5. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní (upomínka ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, ) soud pro nadbytečnost neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.6. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky v částce , částka, a žalovaný se je zavázal věřiteli vrátit spolu úrokem a poplatky za pojištění ve sjednaných měsíčních splátkách. Dle nesporných tvrzení účastníků nebylo uhrazeno ničeho. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.7. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Žalobkyně v řízení netvrdila ani žádnými listinnými důkazy neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdkyně zkoumala jakýmkoli způsobem úvěruschopnost žalovaného, tedy zejména jeho příjmy a výdaje. Soudu nebyly předloženy jakékoliv důkazy o tom, jaké konkrétní údaje jí měl žalovaný ohledně svých příjmů a výdajů sdělit a že by banka žalovaného a jeho platební morálku prověřovala případně v dostupných registrech.9. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o tom, že je zapotřební tvrdit zkoumání úvěruschopnosti a je nezbytné předložit důkazy k prokázání doplněného tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání (§ 118a odst. 3 o. s. ř.).10. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni již poskytl. Žalovaný obdržel z neplatné smlouvy fakticky , částka, a ničeho neuhradil, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku , částka, , která byla žalobkyni tímto rozhodnutím přiznána. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť k otázce možností žalovaného spotřebitelský úvěr vrátit nebyly tvrzeny ani prokazovány žádné skutečnosti. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, dlužník se nemohl doposud dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části přesahující přiznanou částku, neboť nárok na ni vyplývá z absolutně neplatné smlouvy (obchodní úroky, poplatky).11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 62 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 19 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 81 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši , částka, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a odměny