130 C 356/2025-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází a veřejně dostupných rejstříků, bankovních i nebankovních registrů a vycházela z informací sdělených žalovaným. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat postupně úvěr až do výše , částka, . Žalobkyně vyplatila na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v denních splátkách, první splátka byla splatná , datum, a konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Ve smlouvě byly sjednány volitelné služby Klidné spaní za poplatek ve výši , částka, , Presto za poplatek ve výši , částka, a Informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný úvěr nesplácel. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkami žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši , částka, , která byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od , datum, do , datum, . Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatků za volitelné služby ve výši , částka, a smluvní pokuty.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti, předpisu denních splátek, přehledu bankovních transakcí, bankID a sdělení , Anonymizováno, , a. s. k účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši , částka, s možností čerpání do , datum, za úrok ve výši 0,933 % denně. , adresa, 500 Kč vyplatila žalobkyně na účet žalovaného dne , datum, . Úvěr se žalovaný zavázal vrátit s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru v denních splátkách od , datum, .4. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.5. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žil v domácnosti s 1 osobou, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily , částka, a na ostatní zbytné výdaje , částka, měsíčně. Ověřený čistý příjem žalovaného činil , částka, . Při vypočítaných minimálních výdajích ve výši , částka, , tak činil disponibilní příjem žalovaného , částka, .6. Z e-mailové zprávy žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k úhradě dluhu ve výši , částka, .7. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, .8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených k důkazu soud nečinil žádné právně relevantní závěry o skutkovém stavu.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému částku , částka, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného a k tomu předložila důkazy, po jejich provedení však soud dospěl k závěru, že provedené důkazy bez dalšího schopnost žalovaného úvěr splácet neprokazují. K důkazu totiž byly předloženy pouze listiny vyhotovené žalobkyní, a to listina označená Identifikovatelné příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni z téhož titulu neuhradil ničeho, je žalovaný povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni částku , částka, .10. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.