130 C 93/2026-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, za poplatek ve výši , částka, . Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, Kč prostřednictvím společnosti , právnická osoba, Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný se dostal do prodlení s 5 splátkami, za to žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úhradu úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , poplatku za úvěr ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalovaný učinil nesporným, že smlouvu s žalobkyní uzavřel a byl mu vyplacen úvěr ve výši , částka, . Současně namítal, že na poskytnutý úvěr uhradil , částka, . Zpochybnil platnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že vyplacené peníze použil na své živobytí, protože byl v těžké životní situaci, rozvedl se, měl finanční potíže a bydlel na ubytovně. Smlouvu uzavřel jako podnikatel, protože jako živnostníkovi mu nebylo umožněno uzavřít smlouvu o klasickém spotřebitelském úvěru, rozhodoval se rychle, aby neskončil na ulici.3. Žalobkyně se k tvrzení žalovaného nevyjádřila.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -4892 uzavřené dne , datum, soud zjistil, že ve smlouvě je uvedeno, že je sjednán za účelem financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 5 měsíčních splátkách ve výši , částka, .5. Z přehledu plateb vyhotoveného žalobkyní dne , datum, na žádost žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl sjednány s žalobkyní tři úvěrové smlouvy, a to č. , hodnota, -3006, č. , hodnota, -, Anonymizováno, a č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Na úvěr č. , hodnota, -, Anonymizováno, žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, . Na úvěr č. , hodnota, -, Anonymizováno, žalovaný uhradil v době od , datum, do , datum, celkem , částka, . Na úvěr č. , hodnota, -, Anonymizováno, žalovaný uhradil dne , datum, částku , částka, . Dluh z úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, byl předán k vymáhání.6. Z předžalobní výzvy vyhotovené zástupcem žalobkyně dne , datum, s dokladem o odeslání soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené dne , datum, ve výši , částka, .7. Z důvodu nadbytečnosti nebyly prováděny důkazy občanským průkazem žalovaného a potvrzením o provedené platbě.8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaný učinil nesporným a v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Smlouva byla označena jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -4892 a bylo v ní uvedeno, že je uzavřena za účelem financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Úvěr byl sjednán ve výši , částka, a v této výši žalovanému vyplacen. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úrok označený jako poplatek ve výši 1 % denně. Žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr dne , datum, částku , částka, . Žalovaný namítal, že úvěr čerpal na živobytí, nikoli za účelem podnikání a smlouvu uzavřel jako podnikatel, protože jako živnostníkovi by mu klasický spotřebitelský úvěr nebyl poskytnut. Tvrzení žalovaného, že byl ve finanční tísni a rozvedl se, koresponduje se skutečnostmi, které jsou soudu známy z jeho rozhodovací činnosti. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, bylo manželství žalovaného rozvedeno rozsudkem ze dne , datum, . Návrh podala manželka dne , datum, . Důvodem rozpadu manželství byla zadluženost manžela. K námitce žalovaného, že smlouvu neuzavíral za účelem výkonu své podnikatelské činnosti, se žalobkyně nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) je pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský úvěr či spotřebitelský úvěr rozhodný účel, pro který dlužník peníze čerpá a na jaký jsou peníze použity. Okolnost, že dlužník má podnikatelské oprávnění a že je ve smlouvě označen identifikačním číslem, případně že smlouva je označena jako podnikatelská a je v ní uvedeno prohlášení, že úvěr je poskytnut k financování podnikatelských potřeb, je pro posouzení právního postavení dlužníka v úvěrovém vztahu irelevantní. Přitom je to vždy poskytovatel úvěru, kdo musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut, a kdo musí prokázat, že ověřil souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním dlužníka. K námitkám žalovaného se žalobkyně nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, nemohla tak být poučena podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazní návrhy stran povahy poskytnutého úvěru s ohledem na možnost odlišného právního posouzení smlouvy soudem. Tvrzení žalovaného pak svědčí také skutečnost, že úvěr byl poskytnut bez konkrétního vymezení podnikatelského účelu.9. Soud proto smlouvu posoudil jako spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a jak uvedeno shora, neúčastí u jednání se zbavila možnosti být v tomto směru poučena. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni z téhož titulu uhradil , částka, , je žalovaný povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni částku , částka, . Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.