19 C 278/2025-46 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 749 Kč, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 13. 4. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 666255648. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 650 Kč (poplatek), představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 437 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 713 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 26týdenních splátkách po 641 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 10. 2022. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 5. 2023. Ke dni 12. 10. 2022 dlužná jistina činila 6 880,19 Kč a dlužný poplatek 3 868,81 Kč. Po tomto datu nebylo do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinnosti ke dni 27. 1. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 12. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř).3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze zákaznické karty ze dne 13. 4. 2022, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 4. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1 ke smlouvě ze dne 27. 1. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 27. 2. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že dne 13. 4. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši celkem 6 650 Kč, celkem tedy zaplatit 16 650 Kč a to ve 25 týdenních splátkách po 641 Kč s poslední 26. splátkou ve výši 625 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný neuhradila na úvěr ničeho. Výzvou ze dne 27. 1. 2025 (současně s oznámením o postoupení pohledávky a oznámením výše převzaté pohledávky) byl žalovaný vyzýván k úhradě částky 22 210,59 Kč; předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 15 918,95 Kč; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla dne 13. 4. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, hradil toliko částečně (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Toliko deklaratorní prohlášení žalovaného, resp. odhadované výdaje v tzv. zákaznické kartě, nemůže plně nahradit aktivní a řádné posuzování získaných informací zejména za situace, kdy zákaznická karta je datována shodně se samotnou smlouvou. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 6 880,19 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.