20 C 101/2026-31 – Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 599,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 30. 9. 2025. Na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 9 599,13 Kč. Pohledávka byla dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 18. 11. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na jednání soudu dne 29. 5. 2026 tak, že o dluhu ví, neuhradila na něj ničeho, když předpokládala, že půjde do insolvence. Při poskytování úvěru po ní chtěli jen výplatní pásku, nic jiného nezkoumali.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 5. 2026 a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 30. 5. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .5. Dle potvrzení o platbě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 30. 5. 2025 částku 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Tato informace je shodná s informacemi uvedenými na výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.6. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 2. 4. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 30. 5. 2025 byla na účet poukázána částka 30 000 Kč.7. Z upomínky ze dne 31. 7. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 11 108,51 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.8. Z opakované výzvy ze dne 30. 8. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 11 315,65 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.9. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 9. 2025, odeslané žalované téhož dne, se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 40 275,23 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. 1, bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.12. Výzvou k plnění ze dne 14. 11. 2025, odeslané žalované dne 18. 11. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 47 855,50 Kč, a to do 3 dnů.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 30 000 Kč neuhradila ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána.15. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel povinen nesplacenou jistinu vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 200 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalované na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaná byla zavázána k takovým splátkám, v jakých je schopna svůj dluh splácet (k tomu viz důvodová zpráva k § 87 zákona).18. Pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).19. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinná žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 49 % (žalobkyně byla úspěšná co do 74,5 % a neúspěšná co do 25,5 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 4 884 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 980 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 2 100 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 504 Kč,