20 C 131/2026-63 – Okresní soud v Karviné

ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2026:20.C.131.2026.1
Datum: 2026-07-23
Předmět: 10 620 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.
náklady řízenílhůtynarovnánídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpodnikatel
O co šlo: 10 620 Kč s příslušenstvím (§ 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 8. 1. 2026 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované, které měla žalovaná splatit jednorázově ke dni 7. 2. 2026, a to včetně smluvního úroku ve výši 1,2 % denně z poskytnuté částky. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Součástí žalované částky je jistina ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 600 Kč. Žalovaná dále žádá smluvní pokutu v kapitalizované výši 620 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 2. 2026. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává. Požadovaná částka byla žalované poskytnuta na základě neplatné úvěrové smlouvy, když žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. V současné době svou situaci řeší za pomoci neziskové organizace. Dále namítla nemravnou výši RPSN, která činila 4114 %. Navrhla, aby ji soud zavázal k úhradě dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč. Současně navrhla aplikaci § 150 o. s. ř. na náklady řízení z důvodu své nepříznivé finanční situace.3. Žalobkyně v podání ze dne 15. 6. 2026 doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že údaje uvedené v žádosti žalovanou prověřila nahlédnutím do výpisu z účtu žalované, nahlédnutím do zprávy z nebankovního registru klientských informací a dále prověřila žalovanou v exekučním a insolvenčním rejstříku. Žalovanou uvedené příjmy odpovídaly, avšak žalovanou uvedené výdaje navýšila žalobkyně na 15 600 Kč. Žalovaná splácela dlouhodobé úvěry s celkovou splátkou 5 000 Kč, v databázi nebyly evidovány žádné krátkodobé úvěry do 10 000 Kč. Jednalo se o druhý úvěr žalované, když předešlý úvěr řádně splatila.4. K vyjádření žalované se žalobkyně vyjádřila dne 30. 6. 2026 tak, že odmítá námitky vznesené žalovanou. Výše RPSN je přiměřená a nijak nevybočuje z obvykle sjednávané výše smluvního úroku v obdobných smlouvách (mikroúvěry). K tomu dokázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, tak odkázala na své předešlé vyjádření. Souhlasila by s úhradou dlužné částky ve splátkách po 2 000 Kč.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 7. 2026, přičemž žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 30 000 Kč na 30 dní. Z karty žádosti se podává, že žalovaná uvedla příjem ve výši 39 000 Kč, výdaje ve výši 10 000 Kč a splátky ve výši 5 000 Kč.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 1. 2026 a rámcové smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 13 600 Kč tvořenou jistinou a smluvním úrokem. Splatnost byla stanovena na 7. 2. 2026. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 9724. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.8. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 1. 2026 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 10 000 Kč pod VS , var. symbol, .9. Z výpisu z účtu žalované za období od 8. 10. 2025 do 3. 1. 2026 se podává velké množství vyplacených i uhrazených úvěrů, když je patrné, že žalovaná čerpala nové úvěry k úhradě předchozích dluhů. Dále je zde řada vkladů na herní účet Tipsport. Je zde patrný příjem žalované, příspěvky na bydlení, platby nájemného a záloh. Pravidelné příjmy a příspěvky na bydlení vyplývají také z dokumentu s názvem analýza příjmů.10. Z dokumentu s názvem lustrace se podává, že žalobkyně prověřovala adresu žalované a insolvenční rejstřík, skóre v CNCB lustraci u žalované vycházelo E/D.11. Ze zprávy z nebankovního registru klientských informací se podává, že žalovaná měla nesplacenou jistinu úvěrů ve výši 128 148 Kč a měsíční splátka činila 9 438 Kč, u kreditních karet a stavebního spoření činila nesplacená jistina částku 173 708 Kč. U žalované bylo zamítnuto celkem 20 žádostí, 8 kontraktů bylo stornováno a pouze 1 byl ukončen.12. Ze sdělení Československé obchodní banky, a. s., ze dne 15. 5. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 8. 1. 2026 byla na účet poukázána částka 10 000 Kč.13. Z přehledu převzatých úvěrů se podává, že žalovaná načerpala dne 28. 11. 2025 částku 5 000 Kč, která byla splacena, a dále dne 28. 12. 2025 částku 10 000 Kč, u které byla podána žaloba.14. Výzvou k plnění ze dne 25. 2. 2026, odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 19 075,70 Kč, a to do 5. 3. 2026.15. Z e-mailové komunikace za období od 3. 3. 2026 do 30. 3. 2026 se podává, že zástupci účastníků jednali o mimosoudním vyřešení věci s tím, že byli předběžně dohodnuti na obsahu dohody o narovnání. Žalovaná následně dohodu nepodepsala a domluvenou právní splátku nehradila.16. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny k důkazu.17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalované za období od 8. 10. 2025 do 3. 1. 2026 a úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací. Z úvěrové zprávy se podává množství zamítnutých žádostí a několik aktivních úvěrů, přičemž tyto informace by na straně žalobkyně měly vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování výdajů žalobkyně. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením a se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované, a to navíc za situace, kdy z výpisů z účtu je patrná dluhová spirála, do které se žalovaná dostala.18. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 10 000 Kč neuhradila ničeho. Částka 10 000 Kč byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána.19. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel povinen nesplacenou jistinu vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), kt

Citovaná ustanovení

§ 86 (257/2016 Sb.)§ 87 (257/2016 Sb.)§ 1970 (89/2012 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)