Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 5. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 21 098,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že se jedná o cenu za elektřinu, kterou dodala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 8. 2023 v období od 1. 12. 2023 do 29. 11. 2024 (8 532,63 Kč) a v období od 30. 11. 2024 do 27. 2. 2025 (4 466,35 Kč) do odběrného místa na adrese , adresa, , o smluvní pokutu za prodlení se zaplacením předchozí faktury (100 Kč) a o smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, kterou žalovaný uzavřel na dobu určitou – 15 měsíců, a to od 13. 9. 2023, přičemž žalovaný neplnil své povinnosti, a tak žalobkyně odstoupila přípisem ze dne 12. 3. 2025 od smlouvy (10x800 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 9. 7. 2025 předžalobní výzvu. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Ujednání o smluvní pokutě považuje za nepřiměřené a v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Smlouvu za žalované uzavírala zaměstnankyně žalobkyně a není tak zřejmé, zda byl žalovaný seznámen s obsahem smlouvy. Na případnou náhradu nákladů řízení by soud měl aplikovat § 14b AT.3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 30. 8. 2023 má soud za prokázáno, že žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , elektřinu a žalovaný se zavázal za její dodávku hradit měsíční zálohy 1 110 Kč do nejbližšího vyúčtování a hradit cenu dle ceníku žalobkyně po provedeném vyúčtování. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 15 měsíců s tím, že nevypoví-li jedna ze stran písemně smlouvu nejpozději 20. den před koncem doby jejího trvání, prodlouží se bez dalšího vždy o 12 měsíců. V části smluvní sankce byla sjednána smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc do konce sjednaného období. Jednalo se o přepis smlouvy na nového zákazníka a žalovaný udělil plnou moc k tomuto přepisu žalobkyni. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 4. 12. 2024 a splatnou dne 27. 12. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za spotřebovanou elektřinu za období od 1. 12. 2023 do 29. 11. 2024 v celkové částce 9 232,63 Kč. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 12. 3. 2025 a splatnou dne 1. 4. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za spotřebovanou elektřinu za období od 30. 11. 2024 do 27. 2. 2025 v celkové výši 4 466,35 Kč. Součástí faktury bylo i odstoupení od smlouvy ze dne 12. 3. 2025, které bylo žalovanému odesláno dne 14. 3. 2025. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 22. 4. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení faktury VS , var. symbol, ze dne 12. 3. 2025. Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 27. 2. 2025 a splatnou dne 10. 3. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 8 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy. K úhradě celkové dlužné částky 21 098,98 Kč byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2025, která byla dne 11. 7. 2025, žalovanému doporučeně odeslána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně dodala žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu, a to na základě kupní smlouvy sjednané podle ustanovení § 2079 a násl. o. z. a dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Žalobkyně jako prodávající splnila řádně své povinnosti vyplývající z tohoto smluvního vztahu tím, že dodala žalovanému elektřinu, což nebylo žádným způsobem zpochybněno, a má proto nárok na zaplacení kupní ceny za její dodání ve výše uvedených obdobích ve výši 8 532,63 Kč a 4 466,35 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na tyto částky něčeho uhradil, a proto mu soud uložil zaplatit dlužné částky včetně úroku z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na smluvní pokuty byl posouzen dle § 2048 o. z., když soud ujednání ve smlouvě nepovažuje za nepřiměřené ani výrazně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Měsíční smluvní pokuta nepřesahovala výši stanovených měsících záloh. Všechny smluvní pokuty jsou sjednány písemně, s jasným vysvětlením výpočtu. Jednotková výše žalované pokuty, 800 Kč, je s ohledem na ostatní smluvní pokuty, na výši záloh a jejich stejnou frekvenci zcela přiměřená. Způsob výpočtu nadto reflektuje okolnost, že se žalovaný zavázal odebírat elektřinu za nižší pevnou cenu po určitou dobu, takže čím dříve přivodí předčasný zánik závazku, tím citelnější ekonomické důsledky to pro žalobkyni může mít (k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2024, č. j. 16 Co 107/2024-57).5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen zcela úspěšné žalobkyni, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 6 805,67 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 844 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 1 200 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, odměnu za 1 úkon právní služby (účast u jednání dne 17. 8. 2026) po 1 980 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 21 098,98 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 1 980 Kč, 1 režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 17. 8. 2026 (§ 13 odst. 5 AT, ve znění od 1. 1. 2026, ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb.), tj. 52 km (cesta Ostrava – Karviná a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,90 Kč, průměrné spotřebě 4,1 l na 100 km a ceně za 1 l motorové nafty 44,50 Kč, tj. částku ve výši 397 Kč, náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobkyně cestou k jednáním soudu dne 17. 8. 2026 a zpět v částce 600 Kč, tj. 4 půlhodiny po 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 1 034,67 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení (do návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.7. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.