26 C 260/2025-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 38 163,83 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z částky 23 457,58 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala úvěr v celkové částce 23 000 Kč v době od 12. 11. 2024 do 14. 11. 2024. Celková dlužná částka ve výši 38 163,83 Kč sestává z jistiny ve výši 22 999,88 Kč, smluvního úroku ve výši 11 732,06 Kč, poplatků za vyplacení úvěru ve výši 457,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 974,19 Kč (0,1 % denně z částky nesplacené jistiny od 13. 12. 2024 do 13. 3. 2025).2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byly řádně a včas předvolány. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy – příjmové transakce na účtu“, obecných principů posuzovaní a filozofie společnosti, snímku občanského průkazu žalované, předpisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, emailové zprávy ze dne 21. 3. 2025, předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání ze dne 21. 7. 2025 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 20. 11. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 11. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Úvěrující měla žalované poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 80 000 Kč. Smlouva sice nebyla žalovanou podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byla skutečně žalovaná a že uzavření smlouvy bylo jejím právním jednáním. Žalobkyně má k dispozici snímek občanského průkazu žalované, který jí byl zaslán v souvislosti s uzavíráním smlouvy. Je tedy zřejmé, že žalovaná jednala s žalobkyní o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaná důkazní listiny nijak nerozporovala a k čerpání úvěru platbou na bankovní účet žalobkyně prokazatelně došlo. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně v době od 12. 11. 2024 do 14. 11. 2024 poukázala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, v šesti platbách celkem částku 23 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025, která byla dle potvrzení o odeslání odeslána žalované dne 21. 7. 2025.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících informací uváděných žalovanou: žije sama, celkový měsíční disponibilní příjem činí 16 800 Kč, měsíčně vynakládá na splátky úvěrů 4 000 Kč a na ostatní zbytné výdaje 1 500 Kč. Naopak žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu ve výši 43 510 Kč a z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 7 110 Kč měsíčně. Výši měsíčního příjmu žalobkyně ověřila z přehledu příjmových transakcí na účtu, nicméně z této listiny nelze ověřit, zda se skutečně jedná o mzdu žalované anebo platby na účet s jiným účelem, případně přeposílání finančních prostředků mezi účty žalobkyně či členů její rodiny.7. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovanou, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaná zaslala žalobkyni snímek svého občanského průkazu. Žalovaná nenamítala, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. Žalobkyně nezjišťovala řádně výši a zdroj pravidelného příjmu žalované, kdy se spokojila pouze s přehledem příchozích plateb na účet žalované, ze kterého však nelze seznat, zda se jedná o mzdu či jiný pravidelný příjem žalované. Pokud se jedná o pravidelné výdaje žalované, žalobkyně vůbec nezkoumala jejich skutečnou výši ani strukturu a spokojila se s kusým prohlášením žalované a s vlastním výpočtem minimálních, a tedy ne obvyklých, výdajů žalované. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a a netvrdila, že by žalobkyni cokoli uhradila a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši čerpaného úvěru, resp. žalobkyní evidovaného zůstatku jistiny úvěru, tj. v částce 22 999,88 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 22 999,88 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 22 999,88 Kč, tj. 57 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 17 416 Kč, tj. 43 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 14 % nákladů řízení (57–43). Soud zohlednil i výši uplatněného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 4 309 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 909 Kč, odměnu zástupce žalobkyně ve výši 2 100 Kč a režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle § 14b advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon činí 700 Kč, režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává u zdejšího soudu ve větším množství žaloby s typizovaným textem o úhradu nedoplatku spotřebitelských úvěrů (případně vydání bezdůvodného obohacení s tímto souvisejícího), přičemž dle soudu se jedná o žaloby formulářové. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením jiné náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání žalované předžalobní výzvy k plnění, čímž splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 603 Kč, tj. 14 % z částky 4 309 Kč.11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 382 Kč. Říze