26 C 281/2025-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 273,27 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 536,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 517,37 Kč za dobu od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025, s 12% úrokem z částky 19 343,27 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení s 11,5% úrokem z prodlení z částky 20 273,27 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 038 Kč, žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V době trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku 20 038 Kč a uhradil částku 1 049 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2025. Celková dlužná částka ve výši 20 273,27 Kč sestává z jistiny ve výši 19 343,27 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 12. 2024, úvěrových podmínek, výpisu čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 26. 8. 2025 včetně podacího archu ze dne 27. 8. 2025, úvěrové zprávy, ověření bonity MLS, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 7. 2025 včetně podacího archu ze dne 11. 7. 2025, záznamů z auditního logu a karty klienta ze dne 13. 10. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, – Šikovný účet bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 12. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s výší rámce k čerpání 20 038 Kč. Měsíční splátka úvěru měla činit 4 % z aktuální dlužné částky, úrok byl sjednán na 26,28 %. První čerpání ve výši 20 038 Kč bylo sjednáno na zakoupení herního notebooku Acer a dalšího zboží u prodejce , právnická osoba, . Ve smlouvě žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bezdětný, má základní vzdělání, bydlí u rodičů, od října 2024 je zaměstnán u , právnická osoba, ., jeho čistá mzda činí 21 000 Kč, vedlejší příjem činí 10 000 Kč na bydlení vynakládá 5 000 Kč, na splátky úvěrů 12 000 Kč a na ostatní věci 3 000 Kč měsíčně. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy na dálku byla ověřena žalobkyní přes bankovní identitu , právnická osoba, ., což je patrné ze záznamů z auditního logu. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr vyčerpal částku 20 038 Kč dne 21. 12. 2024 a uhradil částku 1 049 Kč dne 20. 3. 2025. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní výzvou ze dne 26. 8. 2025, která byla následujícího dne dle podacího archu odeslána jako doporučená zásilka.6. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V registru NRKI nebyly u žalovaného zjištěny žádné kontrakty ani žádosti. Z listiny není patrná výše příjmů či výdajů žalovaného ani další skutečnosti týkající se jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně zohlednila údaje, které uvedl žalovaný, tj. že je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, je zaměstnanec s příjmem 21 000 Kč měsíčně, další jeho příjem činí 10 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč měsíčně, výdaje domácnosti pak 19 000 Kč měsíčně a dále, že žalobkyně činila dotazy na registry SOLUS, NRKI a na insolvenční rejstřík, na centrální evidenci exekucí a na interní rejstřík JAP PUJCKA. Z ověření bonity MLS je patrné, že žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaného údaje o výši příjmu, tj. 21 000 Kč měsíčně a z výdajů ve výši životního minima, tj. 4 470 Kč. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.7. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, ze které není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalovaného, a dále potvrzení o provedení ověření bonity MLS a kartu klienta, ze kterých je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalovaného na registry dlužníků. Žalobkyně nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši příjmu a pokud se jedná o pravidelné výdaje žalovaného, vycházela pouze z jeho velmi kusého prohlášení. Žalobkyně měla přitom důsledně zkoumat příjmy a výdaje žalovaného s ohledem na vysoký poměr splátek stávajících úvěrů k výši mzdy a rovněž s ohledem na nulovou historii žalovaného v registrech, což vzhledem k jeho věku není překvapivé. Soud má tedy za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 20 038 Kč a žalobkyni uhradil částku 1 049 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. 18 989 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 18 989 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 18 989 Kč, tj. 76 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 5 982,24 Kč, tj. 24 % předmětu řízení, kdy soud přihlédl i k výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 52 % nákladů řízení (76-24). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 829 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 014 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 200 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dle z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí 400 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 471 Kč, tj. 52 % z částky 2 829 Kč.11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 202 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková p