26 C 319/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 46 909,59 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 40 278,33 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2023 od původního věřitele , právnická osoba, . Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 15. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši uvedené ve smlouvě, který mohl být následně navýšen až na 150 000 Kč. Úvěr mohl být čerpán opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty. Úrok byl sjednán ve výši 30,59 % ročně, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 4 219 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru byl tento sesplatněn ke dni 1. 11. 2023. Dlužná částka ve výši 46 909,59 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 40 278,33 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a úroků ke dni odstoupení os smlouvy ve výši 4 131,26 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2023, odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2023, rozkladu splátek, záznamu odchozí platby ze dne 16. 3. 2023, výpisu z údajů obchodníka registrovaných k platbě DPH, zprávy o posouzení úvěruschopnosti, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 včetně sdělení pošty o doručení zásilky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-Times revolvingový úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 15. 3. 2023 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 50 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 43 458 Kč mělo být použito na nákup zboží u obchodníka , právnická osoba, . a mělo být splaceno včetně úroku formou 12 měsíčních splátek po 4 219 Kč. Smlouva nebyla žalovaným podepsána, ale jelikož žalovaný se legitimoval svým občanským průkazem, má soud za to, že vstoupil do smluvního vztahu s úvěrující společností, smlouvu uzavřel, a jelikož netvrdil, že by tuto uzavřel ve znění jiném, nežli vyplývá z listiny předložené žalobkyní, má soud za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve znění, jak vyplývá z předložené listiny.6. Čerpání úvěru má soud za prokázané z listiny označené jako rozklad splátek, ze které vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr jednorázově v březnu 2023 v částce 43 458 Kč Kč a uhradil pouze částku 4 176 Kč dne 17. 4. 2023. Čerpání bylo provedeno na účet obchodníka, u kterého žalovaný zakoupil financované zboží, toto je patrné ze záznamu odchozí platby ze dne 16. 3. 2023. Platba byla provedena na účet společnosti OK 2025, s.r.o., což je patrné z listiny označené jako údaje obchodníka registrované k platbě DPH. Od úvěrové smlouvy , právnická osoba, . odstoupila dopisem ze dne 2. 10. 2023, který byl odeslán žalovanému dle poštovního podacího archu dne 4. 10. 2023. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že žalovaný úvěr řádně nesplácel.7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěrující společnost vycházela z výše mzdy žalovaného 50 000 Kč, která nebyla nijak ověřena, a z prohlášení žalovaného o výši výdajů 10 000 Kč měsíčně na bydlení a 5 521,72 Kč měsíčně na splátky úvěrů a že lustrovala žalovaného v registru SOLUS a v registru CRIF a dále, že totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Při uzavírání úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že je ženatý a má dvě děti.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 5. 2025 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 23. 6. 2025. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 10. 10. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka a k jejímuž uložení došlo dne 16. 10. 2025dne 25. 8. 2025.9. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.10. Žalobkyně nijak neověřovala výši příjmu žalovaného, nijak taktéž neověřovala tvrzení žalovaného o výší výdajů, zejména nákladů na bydlení. Lustrace byla provedena pouze v registru SOLUS a v registru CRIF. Takovýto rozsah zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele považuje soud za zcela nedostatečný. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou.11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný čerpal úvěr poskytnutý předchůdkyní žalobkyně v částce 43 458 Kč a uhradil dle listiny předložené žalobkyní 4 176 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 39 282 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 43 458 Kč a částkou 4 176 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 39 282 Kč, tj. 64 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 21 730 Kč (kdy soud zohlednil i uplatněné úrokové příslušenství za dobu do vyhlášení rozsudku), tj. 36 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 28 % nákladů řízení (64-36). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 14 797 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 346 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 8 940 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 350 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 2 161 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí 2 980 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslá