Okresní soud v Karviné 27 C 49/2026-92 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2026 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 35 800 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu na výživném zletilého dítěte. Žalovaný je otcem žalobce a má k žalobci vyživovací povinnost. Mezi žalovaným a matkou žalobce paní , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , byla dne 1. 9. 2021 uzavřena mimosoudní dohoda o vyživovací povinnosti, kterou se žalovaný zavázal s účinností od 1. 8. 2021 přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 3 800 Kč, a to vždy ke každému 15. dni v běžném měsíci k rukám matky. Žalobce nabyl dne 1. 4. 2023 zletilosti, pročež od dubna roku 2023 mělo být výživné hrazeno k rukám žalobce. Mimosoudní dohodou o výživném na zletilého uzavřenou mezi žalovaným a žalobcem došlo k navýšení sjednané výše výživného na 4 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 10. 2024 po dobu studia, kdy bylo sjednáno, že výživné je splatné vždy k 16. dni v měsíci. Žalobce se připravoval a připravuje na budoucí povolání studiem, pročež není schopen sám se živit. Na jaře roku 2024 složil žalobce maturitní zkoušku a byl přijat ke studiu na Ostravské univerzitě, na které doposud studuje. Žalovaný dluží žalobci výživné za měsíce červenec až září 2024 (2 200 Kč + 3 800 Kč + 3 800 Kč) a za měsíce červenec 2025 až prosinec 2025 (5x 4 500 Kč + 3 500 Kč), celkem 35 800 Kč s úroky z prodlení. Podáním ze dne 8. 4. 2026 doručeným soudu téhož dne vzal žalobce žalobu co do částky 25 400 Kč zpět s odůvodněním, že dne 2. 3. 2026 podal k vymožení dlužného výživného za žalované období a dále za období měsíců leden až únor 2026, návrh na zahájení exekuce dle rozsudku Okresního soudu v Ostravě, Anonymizováno, ze dne 24. 6. 2015, č. j. , spisová značka, . Vedením exekuce byl Okresním soudem v Karviné pověřením ze dne 1. 4. 2026, č. j. , spisová značka, , pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . Částka ve výši 25 400 Kč odpovídá dlužnému výživnému dle exekučního titulu (rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, č. j. , spisová značka, ) za žalované období, tj. celkem 9 měsíců, v částce 3 000 Kč měsíčně, s výjimkou dlužného výživného za měsíc červenec 2024, kdy toto činí dle exekučního titulu 1 400 Kč, neboť došlo k několika částečným úhradám v celkové výši 1 600 Kč (tj. 8 x 3 000 Kč + 1 400 Kč). Žalobce navrhuje, aby bylo řízení co do částky 25 400 Kč zastaveno a žádnému z účastníků řízení nebyla v této části řízení přiznána náhrada nákladů soudního řízení, a aby bylo pokračováno v řízení co do částky 10 400 Kč s příslušenstvím, a to konkrétně co do těchto nároků žalobce:a) částky ve výši 800 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 16. 7. 2024 do 15. 10. 2024;se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 300 Kč od 16. 10. 2024 do 15. 11. 2024;se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 16. 11. 2024 do 22. 9. 2025;se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 200 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení;b) částky ve výši 800 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení;c) částky ve výši 800 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení;d) částky ve výši 1 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení;e) částky ve výši 1 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení;f) částky ve výši 1 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení;g) částky ve výši 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 10. 2025 do 14. 11. 2025,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 500 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení;h) částky ve výši 1 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 11. 2025 do zaplacení;i) částky ve výši 1 500 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu pro částečné zpětvzetí žaloby žalobcem řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí v usnesení ze dne 7. 5. 2026 zastavil, a to bez souhlasu žalovaného, když žaloba byla zčásti vzata zpět ještě předtím, než bylo jednáno ve věci samé.Současně se v témže podání ze dne 8. 4. 2026 žalobce domáhal i změny žaloby, a to jejího rozšíření v rozsahu uvedeném v II. výroku tohoto usnesení. Rozšíření žaloby odůvodnil tím, že žalovaný na výživné za měsíce leden a únor 2026 neuhradil ničeho. Dne 27. 3. 2026 obdržel žalobce od žalovaného platbu ve výši 500 Kč, na zbývající část výživného za měsíc březen v částce 4 000 Kč neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce tímto žádá nadepsaný soud v souladu s ustanovením § 95 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, o souhlas se změnou žaloby, kdy žalobce rozšiřuje svůj žalobní návrh co do částky 4 500 Kč (3x nárok po 1 500 Kč) a dále co do zákonných úroků z prodlení z částky 4 500 Kč ode dne 17. 1. 2026 do zaplacení, co do zákonných úroků z prodlení z částky 4 500 Kč ode dne 17. 2. 2026 do zaplacení a co do zákonných úroků z prodlení z částky 4 500 Kč ode dne 17. 3. 2026 do 27. 3. 2026 a dále z částky 4 000 Kč ode dne 28. 3. 2026 do zaplacení, když dlužné výživné za měsíce leden, únor a březen 2026 je v celkové výši 13 000 Kč a část dluhu za toto období ve výši 8 500 Kč je vykonatelná a je/bude předmětem vymáhání v zahájeném exekučním řízení dle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2015, č. j. , spisová značka, . Protože dosud ve věci nebylo provedeno dokazování, není rozšíření žaloby v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, a proto soud podle § 95 odst. 1 o.s.ř. změnu žaloby v tomto řízení v usnesení z téhož dne připustil.2. Žalovaný k věci uvedl, že po podání odporu kontaktoval žalobce s návrhem na smírné řešení věci. V rámci tohoto návrhu žalovaný nabídl, že bude dlužné výživné hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč, a to současně s řádným placením běžného výživného. Současně žalovaný žalobci sdělil, že uvedená výše splátky odpovídá jeho aktuálním finančním možnostem, avšak zároveň žalobce ujistil, že pokud mu to aktuální situace umožní nebo jakmile se jeho finanční situace zlepší, zejména po doplacení dluhu na energiích vůči společnosti ČEZ, je připraven výši splátek přiměřeně navýšit. Žalobce však dohodu, resp. smírné vyřešení věci výslovně odmítl. Žalovaný si je vědom toho, že výživné představuje prioritní platební povinnost, kterou je povinen plnit přednostně před ostatními závazky. Do prodlení s úhradou výživného se však dostal v důsledku mimořádných a pro něj nepředvídatelných finančních okolností. V souvislosti s energetickou krizí a výrazným růstem cen energií v roce 2023 vznikl žalovanému dluh na energiích ve výši 90.231 Kč. Tento dluh byl žalovaný nucen řešit formou splátkového kalendáře, kdy dluh za elektřinu splácel ve výši 3.078 Kč měsíčně. V současné době činí zůstatek tohoto dluhu 14.687,91 Kč, přičemž žalovaný jej nadále splácí ve splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně. Současně byl žalovanému dodatečně doměřen nedoplatek na dani z příjmu ve výši 173.995 Kč. Uvedené okolnosti představují pro žalovaného významnou a nepředvídanou finanční zátěž, která zásadním způsobem ovlivňuje jeho platební schopnost. Žalovaný se tak ocitl v situaci, kdy objektivně nebyl schopen plnit všechny své finanční závazky současně v plném rozsahu, přestože se snažil své závazky postupně řešit. Žalovaný zdůrazňuje, že neměl úmysl se své vyživovací povinnosti vyhýbat. V současné době se jeho finanční situace postupně stabilizuje a žalovaný je připraven řádně a včas hradit běžné výživné, a současně doplatit dlužné výživné formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný je proto nadále připraven se žalobcem uzavřít dohodu o splátkách dlužného výživného, případně žádá, aby soud při rozhodování ve věci zohlednil jeho aktuální finanční situaci a umožnil úhradu dlužné částky ve splátkách. Žalovaný zdůrazňuje, že má zájem svou vyživovací povinnost vůči žalobci řádně plnit a dlužnou částku postupně uhradit. Jeho současná finanční situace však neumožňuje jednorázovou úhradu celé žalované částky, aniž by tím byla ohrožena jeho schopnost hradit běžné výživné a plnit ostatní základní životní potřeby. Žalovaný má další vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti a vůči své manželce. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby soud při rozhodování ve věci přihlédl k jeho majetkovým a příjmovým poměrům a v případě, že žalobě vyhoví, rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému umožní uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaný navrhuje, aby případně přiznaná pohledávka byla hrazena v pravidelných měsíčních splátkách, a to vedle řádně placeného běžného výživného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí za období od září 2025 do února 2026 přibližně 44.000 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem manželky žalovaného činí 18.000 Kč. Mezi manžely je sjednán režim odděleného jmění, a příjem manželky proto nelze bez dalšího považovat za disponibilní pro úhradu jeho závazků. Manželka povinného platí ze svých příjmů její vlastní úvěr, který není zahrnut dále v tomto podání (4.000 Kč), elektřinu (3.400 Kč), výživné a internát pro dítě z předchozího manželství (2.000 Kč). Pravidelné měsíční výdaje žalovaného na bydlení činí zejména: Hypotéka a související úvěr: 15.357 Kč, Úvěr ze stavebního spoření od Buřinky: 2.834 Kč, Vodné a stočné: 1.000 Kč (čtvrtletně 3.000 Kč), Dluh na elektřině: 2.500 Kč (poslední splátka uhrazená ve výši 3.200 Kč), Internet a služby: 1.000 Kč. Další pravidelné výdaje žalovaného představují: Základní náklady na nezletilé dítě: 2.300 Kč, Stravné: 468Kč, Školní družina: 600 Kč, Kroužky: 1.200 Kč. Splátkový kalendář vůči finančnímu úřadu: 3.500 Kč - dluh vznikl z důvodu, že žalovaný prodal svou předchozí nemovitost a za získané prostředky koupil nemovitost, ve které nyní bydlí. Vzhledem k tomu, že původní nemovitost nevlastnil 10 let, převod původní nemovitosti nebyl osvobozen do daně z příjmu, čehož si žalovaný nebyl vědom. Finanční úřad po 3 letech od převodu nemovitosti doměřil žalovanému daň z příjmu a úroky z prodlení. Jistina dluhu a úroky z prodlení činí celkem 178.451 Kč. Další závazky žalovaného: Spotřebitelský úvěr od Raiffeisenbank, a.s.: 5.211 Kč (v předloženém potvrzení o transakci je uvedena platba 5.600 Kč neboť platba zahrnuje také pokutu 400 Kč za pozdní platbu), Spotřebitelský úvěr o mBank, a.s.: 4.000 Kč. Dále namítá nedůvodnost nároku ve výši 2 400 Kč představující navýšení výživného za měsíce červenec až září 2024 (3x 800 Kč) na základě dohody rodičů žalobce. Dle judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 380/2016) však nelze rozhodnutí soudu měnit dohodou rodičů, ale pouze opět rozhodnutím soudu. Od října 2024 už uzavřel dohodu s žalovaným sám žalobce, od tohoto období již nesprávnost namítána není. Žalovaný by byl schopen splácet měsíčně 3 000 Kč.3. Žalobce v důsledku písařské chyby požadoval 11,5% úrok z prodlení p.a. z výživného za březen 2026 i za období od 17. 1. 2026 do 16. 3. 2026, proto soud na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobcem při jednání dne 22. 7. 2026 řízení co do 11,5% úroku z prodlení p.a. z částky 4 500 Kč od 17. 1. 2026 do 16. 3. 2026 v I. výroku tohoto rozsudku zastavil.4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to splátky dluhu u ČEZ na čl. 28 spisu, splátky u mBank na čl. 29, splátky u ČS na čl. 30-32, dopisu na čl. 33, faktury na čl. 34, rozhodnutí FÚ na čl. 35-38, akceptace návrhu na čl. 39, mzdového listu na čl. 40-41, notářského zápisu na čl. 44-46, smlouvy o úvěru na čl. 47-52, žádosti o poskytnutí úvěru na čl. 53-54, vyrozumění o zahájení exekuce na čl. 59.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:6. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že Okresní soud v Ostravě rozhodl dne 24. 6. 2015 rozsudkem č.j. , spisová značka, o schválení dohody rodičů, kterým bylo stanoveno výživné na tehdy nezletilého žalobce ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dne 1. 9. 2021 byla mezi matkou žalobce , jméno FO, a žalovaným uzavřena mimosoudní dohoda o vyživovací povinnosti, na základě níž se žalovaný zavázal od 1. 8. 2021 přispívat na výživné žalobce 3 800 Kč k rukám matky žalobce. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud dále za zjištěno, že již zletilý žalobce a žalovaný uzavřeli mimosoudní dohodu o výživném pro žalobce, na základě níž se žalovaný zavázal platit žalobci od 1. 10. 2024 výživné 4 500 Kč po dobu studia. Z mzdového listu žalovaného soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila od září 2025 do února 2026 od 34 244 Kč do 36 615 Kč a včetně nezdanitelných náhrad od 37 503 Kč do 43 356 Kč. Ze splátky u ČS na čl. 30-32 a potvrzení o platbě na č.l. 44 spisu soud zjistil, že na hypotéku a související úvěr žalovaný měsíčně platí 15 357 Kč. ze smlouvy o úvěru na čl. 47-52 a potvrzení na č.l. 46 soud zjistil, že žalovaný hradí na úvěr ze stavebního spoření od Buřinky měsíčně 2 834 Kč. Z notářského zápisu NZ 431/2020 ze dne 30. 10. 2020 na čl. 44-46 soud zjistil, že žalovaný a jeho manželka , jméno FO, si sjednali režim oddělených jmění. Z potvrzení na č.l. 30 soud zjistil, že žalovaný splácí dluh na elektřině 3 200 Kč měsíčně. Z potvrzení na č.l. 31 soud zjistil, že žalovaný platí svému dítěti v ZŠ Borovského stravné 468 Kč měsíčně. Z faktury splatné dne 30. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný platí čtvrtletně společnosti SmVaK částku 3 436 Kč. Z rozhodnutí o posečkání úhrady daně ze dne 2. 3. 2026 soud zjistil, že Finanční úřad, územní pracoviště Karviná, stanovilo žalovanému splátkový kalendář pro úhradu dluhu na dani a penále ve výši 178 451 Kč, přičemž měsíční splátka činí 3 500 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že Raiffeisenbank a.s. uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvv o Repůjčce č. , hodnota, na konsolidaci závazku ve výši 378 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal splácet s úrokem 7,3 % ve splátkách 5 211 Kč měsíčně. Z žádosti o poskytnutí úvěru na čl. 53-54 soud zjistil, že žalovaný požádal mBank as. a o uzavření úvěrové smlouvy na částku 400 000 Kč se splátkou 6 281 Kč měsíčně. Z vyrozumění o zahájení exekuce na čl. 59 spisu soud zjistil, že Exekutorský úřad , adresa, vyrozuměl pod č.j. , spisová značka, dne 8. 4. 2026 žalobce o zahájení exekuce na dlužné výživné ve výši 31 400 Kč za období od 1.7. 2024 do 28. 2. 2026 dle rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2015 č.j. , spisová značka, a na náklady exekučního řízení. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla zbylé části podána důvodně jen částečně.8. Soud musí akceptovat námitku žalovaného, že ohledně výživného ve výši 3x 800 Kč představujícího výživné za měsíce červenec až září 2024 převyšující dle dohody uzavřené matkou žalobce s žalovaným ze dne 1. 9. 2021 soudem stanovené výživné 3 000 Kč nebyla žaloba podána důvodně. Dle judikatury, např. dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 380/2016 (uveřejněného pod č. 82/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), jestliže soud schválí dohodu rodičů o výživném pro nezletilé dítě, nelze tuto dohodu účinně měnit jinak než rozhodnutím soudu, tj. rozsudkem, kterým soud určí novou výši výživného, nebo rozsudkem, jímž soud schválí novou dohodu o výši výživného. Pokud se rodiče nezletilého dítěte na výživném dohodli s tím, že jejich dohodu schválil ve smyslu § 26 odst. 1 a 3 ZoR soud, nelze tuto dohodu měnit jinak než rozhodnutím soudu, tj. rozsudkem, kterým soud určí novou výši výživného, nebo rozsudkem, jímž soud schválí novou dohodu o výši výživného (srov. § 99 ZoR), neboť jen soud může i bez návrhu v případě změny poměrů měnit soudem schválené dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dohoda rodičů o výši výživného neschválená soudem a vydaná za situace, kdy soud již určil výši výživného svým rozhodnutí, jednak není exekučním titulem, na základě něhož by bylo možné nařídit exekuci, a dále není způsobilá změnit výši výživného stanovenou soudním rozhodnutím (pokud toto rozhodnutí nebylo zrušeno, což zde však tvrzeno nebylo). V řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé jde primárně o ochranu zájmů dítěte, které je třeba zohlednit i v případě schvalování dohody rodičů o výživném. Jestliže jednou bylo rozhodnuto o výživném soudním rozhodnutím, je nepřípustné toto rozhodnutí měnit prostou dohodou rodičů, neboť jen soud je za této situace oprávněn přezkoumat takovou dohodou rodičů a především to, zda nová výše výživného odpovídá odůvodněným potřebám (nezletilého) dítěte a schopnostem a možnostem povinného rodiče. Dohoda ze dne 1. 9. 2021 uzavřená mezi rodiči tehdy nezletilého žalovaného, aniž by byla schválena opatrovnickém soudem, je proto neplatná, a žalovaný byl za období do září 2024 povinen platit jen 3 000 Kč měsíčně, nikoliv 3 800 Kč. Soud proto nemohl na základě této dohody výživné za měsíce červenec až září 2024 ve výši 3x 800 Kč, které představuje částku převyšující Okresním soudem v Ostravě rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne 24. 6. 2015 přiznané výživné 3 000 Kč měsíčně, přiznat a musel žalobu ohledně částky 2 400 Kč představující výživné za měsíce červenec až září 2024 ve výši 3x 800 Kč včetně příslušenství z tohoto výživného v III. výroku tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnout.9. Naopak pokud jde o výživné ve výši 4 500 K měsíčně sjednané v dohodě uzavřené mezi již zletilým žalobcem a žalovaným s účinností od října 2024, soud má za to, že zde již dohodou uzavřenou přímo oprávněným žalobcem a povinným žalovaným výši výživného upravit bylo možné a že účastníky uzavřená dohoda je platná a v souladu s § 910 a 915 občanského zákoníku, neboť výše citovaná judikatura se vztahuje pouze na dohody uzavřené mezi rodiči nezletilého po rozhodnutí opatrovnického soudu za období do dovršení zletilosti dítěte. Ostatně ani sám žalovaný platnost této dohody, jakož i existenci a výši svého dluhu na výživném vůči žalobci za období od října 2024 do března 2026 nerozporoval, pouze požadoval uložení splácení dluhu ve splátkách zprvu po 1 000 Kč, posléze ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbylou dluženou částku 12 500 Kč na výživném za období od července 2025 do března 2026. Jelikož je žalovaný s úhradou příslušného výživného v prodlení, uložil mu soud i povinnost zaplatit žalobci z dluženého výživného zákonný úrok z prodlení ode dne následující po splatnosti toho kterého měsíčního výživného (když splatnost výživného byla v dohodě sjednána na 15. den v měsíci), přičemž ve výroku zohlednil skutečnost, že dluh na výživném byl postupně částečně umořován.10. Pokud jde o splatnost dluhu, soud vzhledem osobním a majetkovým poměrům žalovaného (kdy žalovaný má měsíční příjmy v tvrzené výši cca 44 000 Kč a výdaje cca 38 000 Kč a je vlastníkem rodinného domu) dospěl k závěru, že je zde na místě uložit mu povinnost zaplatit částku 12 500 Kč s příslušenstvím uvedeným v II. výroku tohoto rozsudku nikoliv jednorázově ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., ale v přiměřených měsíčních splátkách. Žalovaný nakonec navrhoval měsíční splátky 3 000 Kč, tyto však soud považuje vzhledem k okolnostem za nepřiměřeně nízké. Soud musí konstatovat, že žalovanému v současné době již skončila pravidelná vyživovací povinnost k žalobci ve výši 4 500 Kč, přičemž dlužné výživné s jistinou ve výši 12 500 Kč se již nenavyšuje, a že tedy minimálně částka ve výši 4 500 Kč původně právě na úhradu výživného je nyní žalovanému k dispozici k úhradě vzniklého dluhu. Současně má soud za to, že úhrada výživného má přednost před jinými závazky žalovaného, přičemž poukazuje na to, že většina z žalovaným zmiňovaných výdajů jsou splátky úvěrů (celkem ve výši cca 27 402 Kč měsíčně), které si žalovaný vzal u bankovních institucí. Soud proto dospěl k závěru, že přiměřená výše měsíčních splátek činí v tomto případě 6 000 Kč. Dluh včetně přiznaného příslušenství tak zde bude uhrazen nejpozději ve třech měsíčních splátkách. Soud současně sankcionoval případné prodlení žalovaného s úhradou splátek ztrátou výhody splátek.11. O náhradě nákladů řízení soud výjimečně rozhodl podle § 150 o.s.ř. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, když soud považuje za jeho úspěch částečné zastavení ohledně 25 400 Kč v unesení ze dne 7. 5. 2026, když a tuto částku měl žalobce úspěšně uplatněný exekuční titul již v době podání žaloby, jednak zastavení řízení v tomto rozsahu tedy žalovaný svým chováním bezprostředně nezavinil, když tato částka byla v exekuci vymožena až později, a v době částečného zpětvzetí byla stále ještě žalovaným žalobci dlužena. Za úspěch žalovaného soudu považuje rovněž zastavení řízení co do části příslušenství v I. výroku rozsudku, jakož i ohledně částky a příslušenství zamítnutého v III. výroku tohoto rozsudku, proto by měl proti převážně neúspěšnému žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Soud však v tomto případě shledal důvody pro použití tzv. moderačního práva podle § 150 o.s.ř. Soud konstatuje, že žalobce je synem žalovaného a žalobou uplatněný nárok je výživným zletilého dítěte uplatněným synem vůči otci. Žalobce až do března 2026 a neměl žádný jiný příjem, ani nemá žádný majetek. Naopak žalovaný má pravidelný měsíční příjem cca 44 000 Kč měsíčně a vlastní nemovitost – rodinný dům. Majetkové poměry převážně neúspěšného účastníka – žalobce a převážně úspěšného účastníka – žalovaného jsou tak ve značném nepoměru. Soud proto rozhodl dle § 150 o.s.ř. tak, že na straně žalobce jsou v tomto konkrétním případě dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které převážně úspěšnému žalovanému vůči žalobci z výše uvedených důvodů výjimečně náhradu nákladů řízení ani zčásti nepřiznal.