Okresní soud v Karviné 28 C 299/2025-18 – Výživné

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému jako jejímu manželovi, byla uložena povinnost přispívat jí na výživu částkou 5 000 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že jí žalovaný ničím nepřispívá. Manželství se rozpadlo, žalovaný zůstal ve Velké Británii a žalovaná se s dětmi vrátila zpět do České republiky. Žalobkyně je nezaměstnaná, vedena v evidenci úřadu práce. Žalovaný nepracuje, pobírá sociální dávky ve Velké Británii.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně ani žalovaný svou neúčast na jednání neomluvili k soudu se bez omluvy nedostavili, o odročení jednání nepožádali.4. Žalobkyně k žalobě, vyjma oddacího listu, nepřipojila žádné důkazy ani neuvedla žádné důkazní návrhy. Soud podle § 120 odst. 2 věty prvé o. s. ř. k důkazu provedl listiny ze spisu zdejšího soudu řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , neboť předmětem uvedeného řízení je rozvod manželství žalobkyně a žalovaného a úprava poměrů jejích nezletilých dětí. Soud provedl k důkazu: oddací list, protokol , Anonymizováno, sepsaný pracovníkem Magistrátu města Karviná, Odboru sociálně-právní ochrany dětí ze dne 3. 2. 2026, sdělení úřadu práce ze dne 22. 6. 2026 o dávkách pobíraných žalobkyní a sdělení úřadu práce ze dne 23. 6. 2026 o dávkách pobíraných žalobkyní. Ze zjištění učiněných z provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně před orgánem sociálně-právní ochrany dětí uvedla, že s manželem žila společně v Anglii do dubna 2025. Je v kontaktu s rodinou manžela a od nich ví, že manžel nepracuje, je závislý na sociálních dávkách, ve výši cca 80 liber co 14 dnů, pečuje o svého nemocného otce, z toho důvodu nemůže pracovat. Žalobkyně pobírá od 1. 11. 2025 příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, a to zpětně za dobu od května 2025, ve výši 10 750 Kč, 33 828 Kč, 26 285 Kč, 23 702 Kč, 19 952 Kč, 21 877 Kč, 20 895 Kč, 10 510 Kč, 2 550 Kč, 8 798 Kč, 9 948 Kč, 1 210 Kč, 10 523 Kč, 10 523 Kč, a od října 2025 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně. Manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 10. 5. 2024 a ke dni rozhodnutí soudu trvalo.5. Podle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (odst. 1). Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. (odst. 2).6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.7. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům.8. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že majetkové poměry žalovaného a jeho možnosti a schopnosti jsou takové, že žalovaný je schopen platit výživné v požadované výši, leží na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.9. V řízení ohledně majetkových poměrů a možností a schopností žalovaného nevyšlo najevo ničeho více než, že žalovaný pobírá v Anglii dávky ve výši 80 liber co dva týdny (cca 2 320 Kč) a nepracuje z objektivního a pochopitelného důvodu, že se stará o nemocného otce, ovšem i toto zjištění je pouze v rovině tvrzení žalobkyně neb vyplývá z toho, co žalobkyně uvedla před orgánem sociálně-právní ochrany dětí v rámci rozhodování o výživném nezletilých dětí. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ani o těchto svých tvrzeních. Naproti tomu byly prokázány majetkové poměry žalobkyně ze sdělení úřadu práce. Pokud by tvrzení žalobkyně byla prokázána, pak po porovnání majetkových poměrů žalobkyně a žalovaného lze dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaný nemá vyšší životní úroveň než žalobkyně a jeho majetkové poměry neumožňují, aby mu byla uložena povinnost platit žalobkyni výživné.10. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklad řízení nevznikly.