108 C 300/2020-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 2 719 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] uzavřel se žalovanou dne 7.1.2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 728 Kč. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že úvěrující s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Zákazník také potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 10 224 Kč nadále dluží částku 2 719 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 2 719 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 7.12.2019 do zaplacení. 2. Žalovaná namítala, že předchůdce žalobkyně nedodržoval sjednané termíny a místa výběru splátek, přesto zaplatila celkem 10 224 Kč. Původně si půjčku chtěl vzít přítel žalované, ale protože byl v insolvenci, uzavřeli smlouvu se žalovanou. Nikdo po ní nechtěl doklady o výši příjmů přítele, nedokládala výši vyplácených alimentů. 3. Před zahájením jednání o věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaná po podání žaloby částku 2 719 Kč zaplatila. 4. V souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně soud řízení co do částky 2 719 Kč zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou byla dne 7.1.2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 728 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 301 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 20,98 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne 7.1.2016 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, příjmy přátele činí 17 500 Kč, alimety dostává ve výši 7 500 a má příspěvky na bydlení ve výši 13 500 Kč. Výdaje na nájemní bydlení činí 8 000 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, splátky 800 Kč a výdaje na telefon 1 000 Kč. V kartě je dále uvedeno, že doložila výplatní pásky přítele, nájemní smlouvu, doklad SIPO a výměr státní podpory. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6.12.2019. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě věřitel půjčil žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 43 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. Při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo navíc počítáno i s příjmy žalované, který byl podle tvrzení žalované v insolvenci a jeho příjmy nedokladovala, přestože v kartě je uvedeno něco jiného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 10 224 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodnéh