110 C 287/2020-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 22. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 54 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 40 000 Kč od 17. 1. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 40 000 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli 29. 11. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v den uzavření smlouvy, a tento se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 29 600 Kč, tj. celkem 69 600 Kč, vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 1 200 Kč do 9. 1. 2018. Žalovaný uhradil 15 600 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalovaného, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalovaný učinil nespornými skutková žalobní tvrzení a připustil, že uhradil 15 600 Kč, další platby již nehradil z toho důvodu, že zprostředkovatelka předchůdkyně přestala docházet pro splátky půjčky. 3. Ze shodných tvrzení účastníků a ze smlouvy o půjčce [číslo] bere soud za prokázáno, že předchůdkyně poskytla na základě spotřebitelské smlouvy v hotovosti žalovanému dne 29. 11. 2016 jistinu ve výši 40 000 Kč a tento se zavázal jistinu s poplatky a úrokem ve výši 29 600 Kč, celkem 69 600 Kč, vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 1 200 Kč do 9. 1. 2018. Žalovaný uhradil 15 600 Kč. Zbývající splátky již nehradil. 4. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. 5. Z karty zákazníka a z výpovědi žalovaného soud zjistil, že zprostředkovatelka úvěru ověřovala příjmy žalovaného před uzavřením smlouvy, tento byl tehdy zaměstnán jako horník u [právnická osoba] prací na pracovní pozici důlní zámečník s příjmem 27 000 Kč čistého měsíčně. Předkládal k ověření příjmu výplatní pásky. Pokud jde o výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, z karty zákazníka vyplývá, že zprostředkovatelka uvedla jeho výdaje za nájemné 3 500 Kč měsíčně, další výdaje domácnosti 3 000 Kč měsíčně, tedy 6 500 Kč měsíčně. Žalovaný tvrdil, že jeho výdaje nebyly ověřovány, nemohly představovat pouze částku 6 500 Kč, když tehdy bydlel se svou přítelkyní ve třípokojovém bytě a jen za nájemné hradil částku 8 000 Kč měsíčně. Kromě výplatních pásek nepředkládal žádné jiné listiny k ověření svých příjmů a výdajů. Z karty zákazníka sice vyplynulo, že žalovaný k ověření svých výdajů předložil nájemní smlouvu a doklad o inkasních platbách, avšak ani jedna z uvedených listin soudu přes poučení předložena nebyla, a to ani přesto, že právní zástupce žalobkyně, který se jednání účastnil, byl poučen o potřebě doplnění jednak tvrzení, a jednak důkazů, ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení nároku žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že při zkoumání výdajové stránky žalovaného před uzavřením smlouvy nespoléhala pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit jeho úvěruschopnost, když závěr o výdajové stránce majetkových a osobních poměrů žalovaného, jakožto spotřebitele, nebylo možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 40 000 Kč. Uhradil 15 600 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 24 400 Kč (40 000 – 15 600) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 8. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,50 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, včetně přílohy uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní v souladu s ustanovením § 1882 o. z. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Soud podotýká, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. 11. prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.