106 C 325/2021-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne [datum], se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 1 049 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na jejím základě poskytla žalovanému společnost úvěr ve výši 2 400 Kč, který měl být splacen nejpozději [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dále uvedl číslo bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo CZ [číslo] a jako variabilní symbol identifikující veškeré platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření klientského účtu ve výši 1 Kč. Připsáním této platby byla dokončena registrace žalovaného. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním aktivačního kódu zprávy. Původní věřitel vyplatil ze svého firemního bankovního účtu vedeného u [obec] spořitelny na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] pod variabilním symbolem úvěr. Původní věřitel identifikoval platbu uvedením klientského čísla. Žalobkyně se tak domáhá vrácení částky 1 049 Kč. V případě, že by soud neuznal nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, nechť soud posoudí nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a původním věřitelem byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ovšem bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne [datum], se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv, soud jednal a rozhodl o věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). Žalobkyně se dále ve věci vyjádřila podáním doručeným soudu dne [datum], ve kterém sdělila soudu, že celkově byla ze strany žalovaného na úvěr uhrazena částka 2 580 Kč. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: Dne [datum] byla vyhotovena listina označená„ Rámcová smlouva [číslo]“, kde jako úvěrující je označena společnost [právnická osoba], a jako klient [celé jméno žalovaného], rodné číslo, trvale bytem [adresa žalovaného], adresa faktického místa bydliště [obec], [ulice a číslo], číslo mobilního telefonu, číslo bankovního účtu [bankovní účet]. Rámcová smlouva obsahuje ustanovení o tom, že úvěrující a klient mají v úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterými se úvěrující zaváže, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Tato listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného směřující ke vzniku smluvního vztahu. Dne [datum] byla vyhotovena listina označená jako„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a [celé jméno žalovaného] jako klientem, kdy dle obsahu této listiny uzavřením této smlouvy o úvěru se úvěrující zavázal, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a klient se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky, celková výše spotřebitelského úvěru činila 2 400 Kč, kdy úvěrující poskytne peněžní prostředky klientovi převodem na bankovní účet klienta, doba trvání spotřebitelského úvěru činila 30 dní a celková částka, kterou se klient zavázal zaplatit, činí 2 400 Kč. Rovněž tato listina neobsahovala žádný projev vůle žalovaného směřující ke vzniku smluvního vztahu. Dne [datum] byla z účtu [bankovní účet] převedena na účet č. [bankovní účet] s označením příjemce„ [příjmení]“ částka 1 Kč. Dne [datum] byla vystavena faktura společností [právnická osoba] vůči žalovanému na zaplacení částky 2 400 Kč, kdy je fakturována cena za služby a jiné platby - úvěr 2 400 Kč, úroky z úvěru 576 Kč, sleva z provize ve výši 100 % - 576 Kč, celkem k úhradě 2 400 Kč. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet] zaslána částka 2 400 Kč s označením„ Domácí platba VIA SMS [číslo] [celé jméno žalovaného]“. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, kdy předmětem postoupení jsou pohledávky označené v příloze [číslo] smlouvy, kdy dle přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek byla postoupena pohledávka za žalovaným s označením [číslo] ve výši 1 049 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne [datum] byla žalobkyní vyhotovena předžalobní výzva adresována vůči žalovanému. V daném případě soud dospívá k závěru, že žaloba není důvodná, proto byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalobkyně svůj žalobní požadavek opírala o tvrzení, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah, na základě kterého vznikla žalovanému povinnost plnění. Žalobkyně tak tvrdila, že tedy byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud však nemá za prokázáno existenci smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Soudu byly předloženy listiny označené jako„ Rámcová smlouva [číslo]“ vyhotovená dne [datum] a„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“. Ani jedna z těchto listin neobsahovala projev vůle žalovaného směřující ke vzniku smluvního vztahu. Soudu nebyl prokázán jiný postup uzavření smlouvy. Žalobkyně soudu nedoložila žádné důkazy osvědčující existenci smluvního vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být ze strany soudu dáno poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.) o potřebě doplnit dokazování ohledně tvrzení o existenci smluvního vztahu. Z tohoto důvodu je tak nárok žalobkyně nedůvodný. Soud se dále zabýval možností posouzení nároku žalobkyně vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto směru soud rovněž dospívá k závěru, že v této části není žalobní požadavek žalobkyně po právu. Již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka 2 400 Kč. Žalobkyně pak poskytla tvrzení o tom, že celkově byla na úvěr ze strany žalovaného uhrazena částka 2 580 Kč. Soud tak má za to, že v souvislosti s plněním poskytnutým žalovanému nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, neboť veškeré tvrzené prostředky, které byly žalovanému poskytnuty, byly ze strany žalovaného vráceny. Žaloba tak byla nedůvodná jako celek a byla zcela zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně náklady řízení nevznikly.